Nedělní liturgické texty

Nedělní liturgické texty na 1.7.2018
13. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 1, 13-15; 2, 23-24

Ďáblovou závistí přišla smrt na svět.

Čtení z knihy Moudrosti.
   
Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo;
stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není;
ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá.
   
Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti,
ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

Žl 30 (29), 2+4. 5-6. 11+12a+13b Odp.: 2a

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine,

neboť jsi mě vysvobodil.



Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou rado-vali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši,
zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp.

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní,
a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli,
ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč,
zjitra však jásot.
Odp.

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine!
Můj nářek jsi obrátil v tanec,
Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 8, 7. 9. 13-15

Co vám přebývá, přispěje chudým v nedostatku.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři !
   
Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky.
   
Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.
   
Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim přispěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: 'Kdo
( nasbíral ) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'

EVANGELIUM Mk 5, 21-43

Děvče, říkám ti, vstaň !

Slova svatého evangelia podle Marka.
   
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl
ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagógy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ní ruce, aby byla zachráněna a žila." Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj.
   
Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se do-tknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena." A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena.
   
Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla ( zázračná ) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: "Kdo se to dotkl mých šatů?" .
   
Jeho učedníci mu odpověděli: "Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!" Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustra-šená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu.
   
On jí na to řekl: "Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) své-ho neduhu!" Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy se zprávou: "Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?"
   
Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagógy: "Neboj se, jen věř!" Ne-dovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi.
   
Přišli k domu představeného synagógy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naří-kají. Vešel dovnitř a řekl jim: "Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, ale spí." Po-smívali se mu.
   
On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel ( do světnice ), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum!", to znamená: "Děvče, říkám ti, vstaň!" Děvče hned vstalo a chodilo, bylo jí totiž dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali jíst.


Zdroj: www.katolik.cz