6. neděle velikonoční – neděle modliteb za pronásledované křesťany

Blíží se 6. neděle velikonoční (17.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.

Křesťané jsou nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou a útlak stále roste. Ze zemí vedených marxistickou ideologií přicházejí špatné zprávy. Ve více než miliardové Číně jsou podle pozorovatelů represe nejhorší od doby „kulturní revoluce“. Hlavním zdrojem současného útlaku je ale náboženský fundamentalismus, především islámský. Počet útoků na křesťany roste také v hinduistické Indii a buddhistické Barmě nebo na Srí Lance.
Zvláště tragická je situace křesťanů v zemích Středního východu. S velkou starostí sledujeme osud křesťanů v oblastech, kde křesťanství vzniklo a kde starobylým křesťanským církvím hrozí zánik. Charakter genocidy má pak protikřesťanský teror v Nigérii, kde se křesťané stali lovnou zvěří pro muslimské fulbské pastevce a džihádisty z teroristické organizace Boko Haram.

Nejdůležitější lidské právo
Křesťané považují náboženskou svobodu za nejdůležitější ze všech lidských práv, protože přímo souvisí s věčným osudem člověka, se smyslem života v čase a věčnosti. Náboženská svoboda znamená, že každý člověk může svobodně vykonávat, hlásat a také měnit svou víru, aniž by mu v tom bránila společnost a stát. Toto právo je vlastní každému člověku ve smyslu přirozeného práva, a je tedy založené na přirozené důstojnosti každého jednotlivce. Náboženská svoboda není závislá na názorech a rozhodnutí druhých, ani na mínění většiny, státu nebo většinového náboženství. Tento velkorysý koncept náboženské svobody nám poskytuje měřítko pro posuzování diskriminace a pronásledování křesťanů nejen v muslimských zemích, ale bohužel stále více i v buddhistických a hinduistických systémech. Situace menšin, jako jsou Židé a křesťané, je v různých muslimských zemích velmi různá. Je ale možné učinit obecné prohlášení: téměř v žádné zemi s muslimskou většinou není náboženská svoboda plně zaručena a realizována. Pod tlak se dostávají křesťané i na Západě. Jejich názory a postoje překáží stále silnější sekularizaci i islamizaci.

Nezájem veřejného mínění

Je příznačné pro sekularizovaného „ducha doby“, že utrpení a svědectví křesťanů, jakkoliv velké a zřetelné, není v centru pozornosti veřejnosti. V době, která se považuje za moderní, osvícenou a progresívní, máme povinnost být na straně lidí, kteří jsou za svou víru, šikanováni, biti, mučeni a vražděni. Solidarita s pronásledovanými má biblický základ v prvním listu apoštola Pavla Korintským – „Trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny“ (12.26). V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách alespoň o 6. neděli velikonoční!

Monika Kahancová
výkonná ředitelka CSI ČS

Pozn.: V našich farnostech se sbírka na pronásledované křesťany bude konat následující neděli 24.5.2020.

Pastýřský list k neděli pronásledovaných křesťanů

Drazí bratři,

stále jsme v mimořádné situaci. I když už máme možnost slavení veřejných bohoslužeb, jsme ještě omezení. V dubnových ACO jsem oznámil, že po dobu krizového stavu se ruší plánované sbírky. Tak to platí i svatodušní sbírce na církevní školství. Ta se letos nekoná.

Zároveň ale myslím na to, že pronásledovaní křesťané to mají v této době dvojnásob těžké. Jejich pronásledování neumlká, ale současně zbytek křesťanů jim přestává věnovat pozornost, když řeší své problémy s koronavirem a pak bude řešit problémy hospodářské krize.

Na 6. neděli velikonoční připadá den modliteb za pronásledované křesťany. I když bude v kostele málo lidí, pamatujme, prosím, společně na pronásledované křesťany. A jako obětní dar k těmto modlitbám přidejme ohlášenou sbírku na pomoc křesťanům na Blízkém východě, i když bude skromná.

V příloze posílám dopis národní ředitelky CSI, organizace, která se věnuje informacím o pronásledovaných křesťanech.

S přáním všeho dobra od Pána zdraví a ze srdce žehná

+Jan Graubner

Velikonoční výzva

Drazí přátelé, milí věřící, všichni lidé dobré vůle,

ještě v době nedávno minulé patřilo mezi velikonoční zvyky rozsvítit světlo za oknem a případně vystavit obrázek Krista o velikonoční noci. Jako křesťanské církve v naší zemi se k tomuto zvyku letos vrátíme, abychom si připomenuli Ježíšovo zmrtvýchvstání jako rozzáření světla, které už nehasne a naděje, která nikdy neumírá.

Všichni se nacházíme v situaci, kdy se nemůžeme shromažďovat ani navštívit o Velikonocích své příbuzné a přátele. Nemůžeme se ve svých církvích, farnostech a společenstvích ani účastnit bohoslužeb největšího křesťanského svátku – Velikonoc, slavnosti vzkříšení.

Dovolujeme si proto vyzvat Vás všechny, lidi dobré vůle, abychom o velikonoční noci, tedy na Bílou sobotu 11. dubna 2020 po setmění, rozsvítili za oknem svíčku nebo jiné světlo na znamení života a naděje. Tuto naději nyní více než kdy jindy potřebujeme.

Modlíme se za Vás, jsme Vám nablízku a vyprošujeme Vám Boží požehnání

Česká biskupská konference a předsednictvo Ekumenické rady církví

Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200406velikonocni-vyzva-ceske-biskupske-konference-a-ekumenicke-rady-cirkvi

Dopis lékařům a zdravotníkům

Vážení lékaři, záchranáři, ošetřovatelé a zdravotníci,

s velkou vděčností se na Vás obracíme na prahu velikonočních svátků.
Vy jste nyní těmi, kdo bojují proti nemoci a pro zdraví, proti smrti a pro život. Není možné právě v této době neuvažovat o určitých paralelách, které se nám nabízejí při pohledu na život Ježíše Krista, jehož závěr pozemského života, smrt a vzkříšení si v těchto dnech intenzivněji připomínáme.

Pašijové drama, které nacházíme v evangeliích, je plné nejrůznějších postav a charakterů. Mezi nimi pochopitelně vyniká postava Ježíše, který se obětuje za spásu – záchranu světa, a to až k smrti. Nacházíme zde ale mnoho dalších menších postav, které sice v pašijích nezabírají velký prostor, ale které jsou přesto důležité. Určitě mezi ně patří Šimon z Kyrény, člověk, který šel unavený z práce, ale najednou se mu změnil život, protože byl požádán o něco neslýchaného – aby nesl za již příliš slabého Ježíše kříž. Z tehdejšího hlediska to bylo namáhavé, a především velmi ponižující. Z odstupu se ale tato jeho služba jeví vlastně jako velká čest. Dále se Ježíš při své křížové cestě potkává se ženami, které s ním mají soucit. Chtějí jej obdarovat, ale najednou zjišťují, že jsou obdarovány. Ani Pilátova žena není postavou nevýznamnou. Vzkazuje svému muži, aby měl odvahu a neodsuzoval toho, který je spravedlivý. Ke všem těmto epizodám z evangelií patří i ty, které nenajdeme v Bibli, ale připomínáme si je tradičně při starobylé pobožnosti křížové cesty, jako je Veronika podávající Ježíši roušku nebo letmé, ale přece velmi povzbuzující setkání Syna s Matkou. Tyto minipříběhy ukazují na to, že i když hlavní postavou dramatu je trpící a umírající Ježíš, láskyplná péče prokazovaná s veškerou erudicí stejně jako s empatií a odvážným nasazením, přece jen velmi významně mění podobu tohoto příběhu.

Milí zdravotníci, Vy jste hrdiny dnešních dnů! Pracujete s nesmírným nasazením a dáváte při tom všanc své síly, svou bezpečnost, své zdraví, a možná i život. Vážíme si Vaší práce, která dávno přestala být prací a ukázala se být službou a děkujeme Vám za ni.

Události Velikonoc nekončí Ježíšovou smrtí, ale jeho zmrtvýchvstáním. Není to jen prodloužení života, je to jeho zcela nová kvalita. On nám ukázal, že smrt nemá poslední slovo. Stvrdil, že člověk je víc než zdravý duch ve zdravém těle, ale že je osobou, která si za jakýchkoli okolností zaslouží úctu. Zmrtvýchvstalý Ježíš je nositelem naděje. Nikoli naděje, která umírá poslední, ale naděje, která neumírá. Vy jste nyní rovněž naší nadějí. Na Vás se upínají naše oči a Vám se s důvěrou svěřujeme do rukou. Tato důvěra je velmi konkrétní, když nyní ošetřujete také jednoho z nás, biskupa Karla Herbsta.

Přejeme Vám, aby tato důvěra, kterou do Vás vkládáme, byla pro Vás především zdrojem radosti a smysluplnosti Vašeho poslání. Možná si někdy připadáte tváří v tvář situaci, které čelíte, bezmocní. Tehdy si, prosím, připomeňte osvobozující pravdu, že lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.

Drazí lékaři a zdravotníci, přijměte od nás spolu s poděkováním a příslibem modlitby za Vás také požehnání. Bůh Vás posiluj!

Jménem českých a moravských biskupů

Dominik kardinál Duka, předseda ČBK
Jan Graubner, místopředseda ČBK

6. dubna 2020
Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200406dopis-predsedy-a-mistopredsedy-cbk-lekarum-a-zdravotnikum

Obřad požehnání pokrmů doma na Boží hod velikonoční

Žehnání pokrmů

Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen
masa, ale i vajec a sýra. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce – symbol života. Žehnací
modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek z Písma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu
neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Je na kněžích, aby tento text k
žehnání pokrmů nabídli svým farníkům.

Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů na výběr: Gn 1,27–31a; Gn 9,1–3, Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,
ty všechno naplňuješ svým požehnáním;
shlédni na nás, když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Syna
děkujeme za tvé dary,
které mají sloužit k uchování našeho pozemského života,
a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,
aby všechno směrovalo k tvé oslavě.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen

Pozdrav k Velikonocům 2020

Drazí bratři a sestry,

dnes, kdy píši tyto řádky, nevím, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme slavit Velikonoce společně a bude se číst můj pozdrav. V tyto mimořádné dny se situace rychle mění a my jsme odkázáni spíše na rychlé vzkazy prostřednictvím e-mailu. Těším se na chvíli, kdy Vás budu zvát ke společnému děkování Bohu.

Dnes prosím: Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost.

Už ve Starém zákoně řekl Hospodin lidem mnohokrát, že nestojí o jejich dary, ale že chce je samotné. Dnes zastavil naši činnost a my těžko neseme například zákazy veřejných bohoslužeb. Chybí nám svátosti. Nechce nám tím Bůh říct, že od nás chce, abychom přestali s pouhým zvykem či plněním povinností? Abychom, až to bude možné, chodili na bohoslužby daleko častěji? Abychom přestali žít pro sebe a podle sebe, že od nás čeká úplné darování sebe Bohu? To nepřeháním. Darování se Bohu není jen pro kněze a řeholnice. Jde o odpověď pokřtěných na jeho dar nám. On za nás už přece život dal, když zemřel na kříži!

Co znamená vzdát se sebe? Nemá Bůh právo chtít, abychom se svobodně zřekli svých názorů a postojů, kritik a hádání, a pokorně přijali Boží slovo do našich skutků ve vší jeho náročnosti a sjednocování se v lásce s těmi, které pověřil, aby mohl být novým způsobem přítomen mezi námi? Zakusíme-li přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, když budeme v jeho jménu – v jeho lásce, prožijeme pravé Velikonoce a vítězný Kristus se dá poznat i mnoha lidem kolem nás.

Současná situace ukazuje, jak svět bez lásky snadno propadá strachu, který se šíří jako pandemie a ochromuje život. Mysleme na biblické: Láska zahání strach. Otevírat se Bohu a nechat Boha milovat skrze nás je nejjistější cestou k vítězství nad strachem z nemoci i ze smrti samotné. Jestli se víra projevuje láskou, pak skutky lásky posilují velikonoční víru. Čím štědřejší budeme ve skutcích lásky, tím víc vyrosteme ve víře.

Každému z Vás přeji pravou velikonoční radost, která vyrostla z Kristova vítězství i v nás samých a všem ze srdce žehnám.

arcibiskup Jan

Rozhodnutí olomouckého arcibiskupa

k duchovní správě a liturgické službě během nadcházejících týdnů.

Všeobecná církev se ocitla v mimořádné situaci. Poprvé za mnoho staletí bude papež slavit bohoslužby Svatého týdne bez účasti věřících. S velkou vírou v Boží přítomnost, veden zodpovědností za zdraví a život věřících a celé společnosti, s odkazem na dřívější dokumenty a nařízení sděluji diecéznímu kléru a řeholním kněžím, kteří působí v olomoucké arcidiecézi pokyny, které navazují na Vademecum Liturgické komise ČBK a jsou v naší diecézi závazné.

I. Dispens
Od začátku zákazu veřejných bohoslužeb je v platnosti dispens od účasti na nedělní mši svaté
platný až do odvolání. Velmi vás povzbuzuji k tomu, abyste se účastnili mše svaté, pobožností
a duchovních programů skrze televizní, rádiové a internetové přenosy.

S ohledem na aktuální nařízení Ministerstva zdravotnictví, veden pastýřskou péčí o zdraví
věřících a kněží, nařizuji až do odvolání sloužení všech mší svatých a velikonočního Tridua bez
účasti věřících, pouze s nutnou asistencí. Totéž platí pro kaple v klášterech a řeholních
domech. Mimo bohoslužby mají být kostely otevřeny pro osobní modlitbu.
Zvu všechny – duchovní i laiky – k vytrvalé modlitbě v domácích komunitách podle učení Ježíše
Krista: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem
já uprostřed nich.“ (Mt 18,19-20)

Zvláště zvu ke společné modlitbě každý večer ve 20 hodin, vyhlášené už dříve. Kéž se rodiny
v této mimořádné situaci stávají stále více domácími církvemi, aby tak vytvářely rodinu církve
v naší arcidiecézi. K této společné modlitbě je možné zvát i vyzváněním zvonů v našich kostelích (vyjma Velikonočního tridua).

II. Svátost pokání a smíření
1. Kodex kanonického práva (kán. 960-961) umožňuje v případě fyzické nemožnosti
dosáhnout smíření jiným způsobem, než je zpověď. Pokaždé, když je vážný důvod a není
příležitost ke zpovědi, je k přijetí Boží milosti zapotřebí, aby si věřící „zároveň předsevzal,
že jednotlivě vyzná v přikázané době těžké hříchy, které nyní takto nemůže vyznat“.
Katechismus katolické církve v čl. 1452 vysvětluje, že „lítost, která vyvěrá z lásky k Bohu,
milovanému nade vše, nazývá se dokonalá lítost nebo lítost z lásky. Taková lítost odpouští
všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít
ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné“.
Povinností duchovních správců je vysvětlit věřícím zmíněné možnosti způsobů smíření
prostřednictvím internetových stránek farnosti, případně nakopírovat a nabídnou
k rozebrání v kostele.

2. Ve farnostech se nebude konat velikonoční zpovídání. Jen ve výjimečných situacích, kdy
to žádá pastorační péče, ať je dána příležitost přijmout svátost pokání a smíření těm
věřícím, kteří o ni osobně požádají. Předem se s knězem telefonicky domluví. Místem
konání takové zpovědi ať není zpovědnice, ale zákristie, zavřený kostel, nebo vhodný
venkovní prostor v areálu kostela. Je přitom potřeba dodržet zásady opatrnosti a
bezpečnostní pravidla (rouška, vzdálenost 2 metry). To platí jak pro kajícníka, tak pro
zpovědníka. Současně je nutné dbát na to, aby nedošlo k porušení zpovědního tajemství.

3. Po ukončení mimořádných opatření bude třeba dát příležitost ke svátosti smíření všem a
pozvat je k svatému přijímání v rámci poděkování za překonání nemoci (přesunutá
velikonoční zpověď).

4. Není dovolena zpověď prostřednictvím elektronické komunikace (telefon, internet atd.).
Svatý stolec nikdy nedovolil zpověď po telefonu a všechna dosavadní prohlášení jasně
zakazují zpověď „na dálku“, přičemž upozorňují, že ve virtuálním prostoru „nejsou
svátosti“.

5. V případě, kdyby kněz nabyl přesvědčení, že nastala „závažná nutnost rozhřešení více
kajícníků najednou bez předchozího jednotlivého vyznání“, obrátí se na diecézního
biskupa, který má právo rozhodnout, zda se jedná o „závažnou nutnost“.

III. Návštěvy nemocných
1. Jste-li pozváni k nemocnému v domácnosti, běžte, ale dodržujte bezpečnostní opatření
(rouška, rukavice, dezinfekce).

2. Infikovaní pacienti v domácí léčbě nejsou v ohrožení života a návštěvu možno odložit.

3. Při návštěvách neinfikovaných pacientů v nemocnicích a domovech je třeba dodržet
všechna nařízení těchto ústavů s tím, že umírajícím nelze odepřít přijetí svátostí (jde o
„základní lidská práva a svobody“, která mají v Ústavě nejvyšší prioritu).

4. Návštěvy infikovaných pacientů izolovaných v nemocnicích jsou možné jen v plastové
kombinéze a všech ostatních ochranných prostředcích, které používají lékaři.

IV. Svaté přijímání
Výklad třetího církevního přikázání („Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době“) říká, že se jedná o časové období od Popeleční středy do Slavnosti Seslání Ducha Svatého. Vzhledem k současné situaci usilovně povzbuzuji všechny věřící k duchovnímu svatému přijímání,
kterému má předcházet kající úkon a dokonalá lítost. Nové příležitosti ke zpovědi a splnění
tohoto přikázání budou pro všechny po ukončení pandemie.

V. Svatý týden
Organizace bohoslužeb Svatého týdne vychází z dekretu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti
ze dne 19. 3. 2020.

Květná neděle. Použije se třetí způsob. Bez vycházení z kostela a průvodu je však možné na
začátku mše sv. požehnat ratolesti, které mohou zůstat v otevřeném kostele k rozebrání.
Pokladničky postní almužny se přinesou až na první veřejnou bohoslužbu. Farnostem navrhujeme, pokud nebudou mít jinou urgentní potřebu pomoci, určit výnos jako pomoc Charitám s mimořádnými výdaji na pandemii.

Velikonoční třídenní – účast na bohoslužbách není povinná. Povinná je účast na mši svaté na Boží hod velikonoční. Zároveň ale platí vyhlášení zákazu shromažďování a na účast se vztahuje dispens.

Ve Svatém týdnu doporučuji dodržet obvyklý pořad bohoslužeb, přestože budou bez účasti
věřících. Každý kněz však koná obřady jen jednou. Je třeba informovat farníky o tom, kdy začínají tyto bohoslužby, aby se mohli s celebrantem duchovně spojit ve svých domovech, případně skrze elektronické prostředky.

Zelený čtvrtek
1. Missa Chrismatis s posvěcením olejů se v katedrále bude konat bez účasti věřících v 8,30.
(Připravujeme přenos této bohoslužby. Přístupovou cestu oznámíme později.) Obnova
kněžských závazků se překládá na pouť kněží za vlastní posvěcení. Svaté oleje pro
děkanáty je možné si vyzvednout v katedrále ve čtvrtek od 10 do 12 hodin a také v pátek
od 10 do 12 hodin. Kněžská sbírka na pomoc kněžím v Moldávii se překládá na kněžskou
pouť.

2. Všem kněžím se výjimečně dovoluje, aby v tento den slavili mši na památku večeře Páně
bez účasti lidu. Obřad mytí nohou se vynechává. Na konci mše na památku Večeře Páně
se vynechává průvod a Nejsvětější svátost se uchová ve svatostánku.

Velký pátek

1. Během Velkopáteční bohoslužby se do přímluv vloží zvláštní úmysl (viz příloha č. 1).

2. Nedoporučuje se připravovat Boží hrob ani soukromé uctívání Kříže. Povzbuďte věřící
k adoraci Kříže ve svých domovech.

Bílá sobota

Je vhodné nechat otevřený kostel a v něm je možné vystavit kříž. Sbírka na Boží hrob se ruší.

Velikonoční vigilie

Ať se dodržují liturgické předpisy pro Velikonoční vigilii dle úpravy Vademeca.

Boží hod velikonoční
Ruší se tradiční obřady požehnání velikonočních pokrmů. Místo toho doporučuji věřícím obřad
požehnání pokrmů doma před velikonoční snídaní (viz příloha č. 2). Prosím, abyste ho dali na
internetové stránky farnosti; případně nakopírovali a nabídli v kostele.
Sbírka na kněžský seminář se ruší.

VI. Koncelebrace

Během celého období se ponechává na předsedajícím příprava kalicha, přijetí z kalicha a
purifikaci. Koncelebrující přijímají Tělo Kristovo a namáčením Kristovu Krev, načež předsedající přijímá pitím Krev Páně a purifikuje liturgické nádoby.

VII. Slavnost Prvního svatého přijímání

1. Pokud jsou zavřeny školy, mají být děti doma. Proto se pro ně neorganizují žádné aktivity
ve farnostech (včetně první svaté zpovědi). Upozorňuji však na nabídky Katechetického
centra, které je dobré využít.

2. Pokud stav epidemie nebude zrušen a děti nepůjdou do školy, je nutno zrušit První svaté
přijímání až do ukončení epidemie. Až se vrátí děti do škol a bude zrušen stav nouze,
rozhodnutí o Prvním svatém přijímání je nutno nechat na jednotlivých rodičích po dohodě
s farářem. Každý případ je zapotřebí rozlišit individuálně, není možné rozhodovat
hlasováním nebo většinovým názorem.

3. Povzbuzuji duchovní správce, aby byli ve stálém kontaktu (telefonním nebo e-mailovým)
s rodinami dětí, které se připravují k Prvnímu svatému přijímání, a naslouchali jejich
názorům.

VIII.Křest

Zvláště křest dospělých je třeba odložit na Svatodušní vigilii, pokud bude zrušen nouzový stav.
Jinak je možné křtít v minimálním společenství jen za přítomnosti rodičů a kmotrů.

IX. Pohřeb

Na pohřby existuje státní výjimka, ale je třeba být velmi opatrný a dohodnout se jen na malé
skupině nejbližších. Doporučuji pohřební obřad jen u hrobu.

UPOZORNĚNÍ

Výše zmíněná nařízení se mohou měnit.

Drazí Bratři!
ujišťuji vás, že v této náročné době jsem s vámi a modlím se za vás. Společně s pomocnými
biskupy jsem vám k dispozici. Mimořádný čas je pozváním k našemu posvěcení. Věřím, že
působení světců pak ponese bohaté plody.
I já prosím slovy z Missa chrismatis: „Modlete se i za mě. Prosme Pána: ať je váš biskup věrný
svému apoštolskému poslání a ať se mezi vámi opravdu stane obrazem Ježíše Krista, velekněze,
dobrého pastýře, učitele a služebníka všech“.
Svěřuji vás a vaši službu Ježíši Kristu Nejvyššímu Veleknězi a ze srdce Vám žehnám.

+Jan Graubner, arcibiskup olomoucký

Celý dokument dostupný zde.