První soboty podle zjevení ctihodné služebnice Boží sestry Konsoláty Betrone

Sestry a bratři!

Dnešní kázání výjimečně nebude inspirováno dnešními liturgickými čteními ale výzvou našeho otce arcibiskupa Jana, která byla vytištěna v posledních aktech kurie, a kterou obdržely všechny farnosti naši arcidiecéze. Pro vysvětlení Acta Curiae jsou úředním věstníkem každé diecéze, určeným zejména pro kněze. Vycházejí v něm texty pastýřských listů, různé pokyny týkající se liturgie či duchovní hudby, ale také praktické informace ohledně památkové péče, hmotného zabezpečení duchovních a podobně. Acta Curiae slouží také jako promulgační list pro zveřejnění důležitých rozhodnutí a osobních zpráv, na příklad týkajících se svěcení, ustanovení do duchovenského úřadu, výročí narození nebo svěcení nebo úmrtí. V dnešním kázání budu tedy z větší části citovat právě z tohoto posledního úředního věstníku.

Milovaní v Kristu!
Sté výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě si někteří připomenou poutí do Fatimy, jiní při putování Fatimské sochy diecézí. Obojí vyvrcholí zasvěcením Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Už řada papežů zasvětila svět i různé národy včetně Ruska Panně Marii, jak si to přála. I my jsme jí zasvětili náš národ na Velehradě při cyrilometodějské pouti v roce 1993, kdy vznikla současná Česká republika. Při 25. výročí bychom rádi po řádné přípravě zasvěcení národa, obnovili. Čas příštích devíti měsíců nabízí pozvání k osobní přípravě slavením novény prvních sobot v měsíci. Zvažte, jestli právě Vy nebo Vaši farníci nepotřebujete dary, které Spasitel slíbil těm, kteří slaví devět prvních sobot v měsíci. Pán Ježíš totiž slíbil ctihodné služebnici Boží sestře Konsolátě Betrone spoustu milosti, právě těm, kteří zvláštním způsobem budou slavit novénu prvních sobot v měsíci.

Sestra Konsoláta Betrone se narodila se v roce 1903 v Saluzzo v Itálii. Mystické zážitky začala mít již v dětství. Ten první měla po sv. přijímání 8. prosince 1916. Ve svém dospívání těžce bojovala o své povolání a prožila pak i období zkoušek. Teprve ve 26 letech vstoupila do kláštera sester kapucínského řádu v Turíně. Marie Consoláta se zasvětila úkonu lásky spočívajícím ve vnitřní modlitbě srdce, stylizované ve slovech: „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše!“ Marie Consoláta ve věku 43 let zemřela s pověstí svatosti.

A teď moji drazí, poslechněte si, co všechno Pán Ježíš slíbil těm, kteří budou zvláštním způsobem slavit novénu prvních sobot v měsíci:

– „Všechno, co od mého Srdce vyprošují skrze Srdce mé Matky, jim udělím ještě během novény, když o to prosí s důvěrou.
– Ve všech životních okolnostech pocítí podporu a požehnání mé Matky.
– Mír, porozumění a láska zavládne v duších a rodinách.
– V rodinách nebude svárů, zklamání a nespravedlnosti.
– Manželé se nebudou rozvádět a rozvedení se zase vrátí k sobě.
– Rodiny si budou rozumět a až do konce vytrvají v pravé víře.
– Matky v požehnaném stavu zakusí zvláštní ochranu mé Matky a dosáhnou všeho, co pro sebe a své dítě vyprošují.
– Chudým se dostane příbytku a chleba.
– Duše získají zálibu v modlitbě a utrpení a naučí se milovat Boha, bližního i nepřítele.
– Hříšníci se obrátí bez zvláštních překážek, i když je pro ně novéna konána jinou osobou.
– Hříšníci neupadnou znovu do svých dřívějších hříchů a dosáhnou nejen odpuštění hříchů, ale dokonalou lítostí a láskou získají znovu křestní nevinnost.
– Kdo tuto novénu vykoná v křestní nevinnosti, ani potom nebude mé Srdce urážet žádným těžkým hříchem až do smrti.
– Duše, která se upřímně obrátí k Bohu, ujde nejenom věčné záhubě, ale i očistci.
– Vlažné duše zanechají své vlažnosti, vytrvají v horlivosti a v krátké době dosáhnou nejvyšší dokonalosti a svatosti.
– Když rodiče nebo některý člen rodiny vykoná tuto novénu, nebude žádné dítě ani ni¬kdo jiný z rodiny zavržen.
– Z mládeže obdrží mnozí povolání k duchovnímu stavu.
– Nevěřící obdrží milost víry a bloudící se zase vrátí k pravé církvi.
– Duchovní a řeholníci zůstanou věrni svému povolání. Ti, kteří se zpronevěřili svému povolání, obdrží milost pokání a návratu.
– Rodiče a představení obdrží pomoc nejen v duchovních, ale i v hmotných starostech.
– Duše se lehce vyprostí z pokušení těla, světa a ďábla.
– Pyšní se v krátké době stanou pokornými, nenávistní se naplní láskou.
– Horlivé duše zakusí lahodu modlitby a oběti, neklid, strach nebo zoufalství je nebude trápit.
– Umírající budou z tohoto světa odcházet bez smrtelného zápasu a bez útoků ďábla. Náhlá a nenadálá smrt je nepřekvapí.
– Umírající dostanou tak velkou touhu po věčném životě, že se odevzdají do mé vůle a klidně zesnou v náručí mé Matky.
– Při soudu zakusí zvláštní ochranu mé Matky.
– Duše obdrží milost, aby nad mým utrpením a bolestmi mé Matky pocítily vnitřní soucit a lásku.
– Ti, kteří touží po dokonalosti, obdrží jako vyznamenání hlavní ctnosti mé Matky: pokoru, čistotu, lásku.
– Bude je provázet uklidnění, vnitřní a vnější radost ve zdraví a v nemoci.
– Duchovní osoby obdrží milost, aby neustále prožívaly přítomnost mé Matky, jakož i moji přítomnost bez zvláštních obtíží.
– Duše, které pokročily ve sjednocení se mnou, obdrží milost, že pocítí, že nežijí ony, ale já v nich –

to znamená: miluji jejich srdcem, modlím se jejich duší, mluvím jejich jazykem, sloužím celou jejich bytostí; ony poznají, že vše dobré, krásné, svaté, pokorné, mírné, poslušné, štěstí a divotvornost v jejich nitru jsem já sám. Já Všemohoucí, Nekonečný, Samovládce,
jediný Bůh, jediná Láska.

– Duše, které vykonají tuto novénu, budou po celou věčnost zářit jako lilie kolem Neposkvrněného Srdce mé Matky.
– Já, Boží Beránek, s Otcem i Duchem Svatým se budu věčně radovat z těchto duší, které září na Neposkvrněném Srdci mé Matky jako lilie a skrze mé Nejsvětější Srdce dojdou věčné slávy.
– Duchovní osoby budou v úkonech víry a ctnostném životě snadno postupovat.

Jestli duše chtějí, aby se má zaslíbení naplnila, ať milují a uctívají Neposkvrněné Srdce mé Matky. To budou dokazovat tím, že budou po devět po sobě jdoucích prvních sobot měsíce po kající přípravě přijímat mé Tělo s úmyslem, aby usmiřovali mé Božské Srdce spojené s Neposkvrněným Srdcem mé Matky.”

Co k tomu dodat? – píše otec arcibiskup.
Žádá se sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba růžence a čtvrthodinka smírného rozjímání o tajemstvích sv. růžence. Svatou zpověď se smírným úmyslem stačí vykonat v týdnu před první sobotou. Rozjímání může nahradit čtvrthodinka duchovní četby o jednom nebo o více tajemstvích. Jde o první soboty v měsíci, a ne vždy o soboty po prvním pátku. Děkuji všem, kteří přijmou pozvání
k tomuto kroku duchovní obnovy, a všem ze srdce žehnám arcibiskup Jan

Milovaní!
Odpovědí na vyzvu našeho otce arcibiskupa bude tedy zavedení novény prvních sobot v měsíci v našich farnostech, přesněji řečeno v kostele sv. Kateřiny v Boršicích, počínaje v měsíci říjnu.
Nejedná se o nic velice náročného. Každý kdo se chce zúčastnit této novény, ať v týdnu před 1. sobotou přistoupí ke svaté zpovědí. Na 1. sobotu se pomodlí celý růženec, zúčastní se mše svaté a přistoupí ke svatému přijímání. Pak aspoň čtvrt hodiny si udělá duchovní četbu o jednom nebo více tajemstvích svatého růžence a pomodlí se zásvětnou modlitbu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, kterou budete mít v našich kostelích v nejbližší době anebo si ji můžete vyhledat na našich internetových stránkách.

Věřím, že každý kdo se do této novény zapojí, brzy pocítí naplnění slibů, které nám dál Pán Ježíš.

Církev umožnila získání odpustků v urgentních případech epidemie

Apoštolská penitenciárie v pátek 20. března vydala dekret, kterým umožňuje získání plnomocných odpustků lidem nakažených koronavirem, těm kteří je ošetřují a stejně tak všem věřícím, kteří se za ně modlí. Zároveň dnes byla vydána také nóta, která připomíná, že v extrémních situacích je možné udělit hromadné rozhřešení.

Zmíněný dekret, podepsaný hlavním penitenciářem kardinálem Maurem Piacenzou a regentem Mons. Krzysztofem Nykielem, uděluje zvláštní plnomocné odpustky.

Ti nejvíc ohrožení mohou získat plnomocné odpustky už po modlitbě Vyznání víry, Otče náš a Zdrávasu ve spojení s touhou po splnění obvyklých podmínek získání odpustků hned, jak to jen bude možné. Toto se týká osob nemocných virem Covid-19, tj. koronavirem a dále pak osob, kterým lékař nařídil karanténu, zdravotnických pracovníků a rodinných příslušníků, kteří riskují svoje životy péčí o nemocné.

Ostatní si pro získání odpustků mohou vybrat z možností:

– návštěva Nejsvětější svátosti

– eucharistická adorace

– četba Písma svatého po dobu alespoň půlhodiny

– modlitba růžence, křížové cesty nebo Korunky k Božímu milosrdenství prosíc Boha o ukončení epidemie, úlevu pro nemocné a spásu zemřelých

Plnomocné odpustky může získat také věřící, který se v bezprostřední blízkosti smrti ocitne bez možnosti přijmout svátost pomazání nemocných a viatikum. V tomto případě se doporučuje uctít ukřižovaného Ježíše nebo kříž.

Nóta Apoštolské penitenciárie se věnuje možnosti udělení kolektivního rozhřešení v případě závažné nouze. Kněz má podle možností předem uvědomit příslušného diecézního biskupa, kterému přísluší určit teritorium a případy ve vlastní církevní oblasti. Nóta také připomíná možnost dokonalé lítosti, jak to uvádí Katechismus (č. 1452), v případě, že umírajícímu není nasnadě kněz.

Zdroj: Cirkev.cz a Vatican News.

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera

Pro tuto mimořádnou situaci, kdy věřící nemohou na mši svatou, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)
Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200315modlitba-arcibiskupa-olomouckeho-jana-graubnera

Oznámení v souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR z 10.3.2020

V souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR
ohledně shromáždění osob,
kterým se kromě jiného zakazují s účinností ode dne 10. března 2020 od 18 hodin akce,
včetně náboženských shromáždění s účastí přesahující 100 osob
a na základě výzvy České Biskupské Konference ze dne 10. března 2020,
ve které se mezi jinými sděluje, že toto mimořádné opatření je třeba respektovat,

Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice a Nová Lhota sděluje,
že bohoslužby v jejich kostelích se sice neruší,
ale zároveň vyzývá své farníky, aby se bohoslužeb zúčastňovaly pouze ty rodiny,
které v daném dni mají domluvené odsloužení mše svaté.

Toto opatření se vztahuje také na víkendové bohoslužby a platí až do odvolání.
V dané situaci věřící mohou svou nedělní povinnost mše svaté splnit
poslechem televizního či rádiového přenosu
nebo přenosu na nových komunikačních prostředcích.

Litanie v čase nakažlivých nemocí

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.

Bože Synu, Vykupiteli světa,

Bože Duchu svatý,

Bože v Trojici jediný,

Bože svatý, Bože silný, smiluj se nad námi.

Bože, Králi věků nesmrtelný,

Bože v radách nevyzpytatelný,

Bože v soudech nevystižitelný,

Bože, jenž nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil,

Bože, jenž sesíláš nemoci k naší nápravě,

Bože, jenž nás nabádáš v čase nemoci k trpělivosti,

Bože, jenž hlásáš v čase nemoci nestálost pozemských věcí,

Bože, jenž zkoušíš nemocemi naši trpělivost,

Bože, jenž káráš nemocemi naše hříchy,

Bože, jenž léčíváš duši raněním těla,

Bože, jenž nejistotou smrti voláš k pozornosti,

Bože, jenž máš sečteny dny našeho života,

Bože, jenž máš sečtenou délku naší vezdejší pouti,

Bože, jenž svou pomocí býváš nejbližší, když nebezpečí bývá nejvyšší,

Bože, jenž usmrcuješ i oživuješ,

Bože, jenž připomínáš nemocným smrt, soud a věčnost,

Milostiv nám buď, odpusť nám, Pane.

Milostiv nám buď, vyslyš nás, Pane.

Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.

Od každého hříchu

Od svého hněvu

Od nakažlivých nemocí

Od náhlé a nenadálé smrti

Od nadměrné úzkostlivosti

Od opovážlivé lehkomyslnosti

Od reptání proti prozřetelnosti Boží

Od nadměrného truchlení při ztrátě svých blízkých

Od věčné smrti

My hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.

Abys nám odpustil,

Aby ses nad námi smiloval,

Abys dobu svého navštívení ukrátil,

Abys nám dopřál času a milosti k pokání,

Abys v nás vzbudil spasitelné úmysly,

Abys nás ozbrojil křesťanskou statečností,

Abys udělil nemocným trpělivost a odevzdanost do Tvé vůle,

Abys zjednal nemocným potřebné ošetření,

Abys udělil nemocným milost svátostí,

Abys žehnal snahám lékařů,

Abys přijal umírající na milost,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás.

Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Otče náš…

ŽALM 6

Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!

Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?

Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.

Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!

Pokořme se pod mocnou rukou Boží v době jeho navštívení.

Na Pána vložme všechny své starosti, neboť on se o nás stará.

Pomoz nám, Bože, náš Spasiteli,

pro slávu svého jména nás vysvoboď.

Buď s námi Tvé milosrdenství,

neboť doufáme v Tebe.

Modleme se:

Bože, jenž býváš hříchem rozhněván a pokáním usmiřován, shlédni milostivě na naše prosby a vzdal od nás metlu svého hněvu, kterou jsme si zasloužili svými hříchy.

Bože, jenž nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil, uděl nám, kteří k Tobě přicházíme se srdcem kajícím, svou milost a zbav nás svou mocí panující nakažlivé nemoci.

Pane života a smrti, zachovej nás a vytrhni nás svou mocí z každého nebezpečí. Osvěť lékaře, aby nemoc přesně poznali a nemocným věnovali veškerou péči. Požehnej léky, aby měly žádoucí účinek a nemocným sloužily k uzdravení. Kéž nás čas Tvého navštívení povzbudí k nápravě života a upevní v nás myšlenky na spásu. Do Tvých rukou poroučíme své tělo i duši. Vyslyš nás skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Téma týdne

Téma týdne
Pochybnosti o Bohu neznamenají, že Bohu nevěřím

Ježíš řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího." (srov. Jan 3,16-18)

30. 5. 2026, Jakub

„Bůh číhá, koho by mohl potrestat“

Když výše uvedený text vytrhneme z kontextu Bible, může z něj vyplynout jednoduchá a tvrdá rovnice: kdo věří = je zachráněn; kdo nevěří = je odsouzen. Jenže evangelium není seznam rovnic. Evangelium je živý příběh Boží lásky k člověku.

Ježíš tu Nikodémovi neříká: „Bůh číhá, koho by mohl potrestat.“ Říká přesný opak: „Bůh neposlal Syna, aby svět odsoudil. Poslal ho, aby svět zachránil.“ A když se tam říká: „Kdo nevěří, už je odsouzen“, můžeme tomu rozumět tak, že člověk, který odmítá důvěru, odmítá světlo, odmítá lásku, se už sám ocitá ve tmě. Ale ne proto, že by ho Bůh přestal milovat, nýbrž proto, že se člověk před láskou a životem zavírá.

Odsouzení, o kterém se v úryvku hovoří, tedy není Boží chuť trestat. Je to spíš smutný popis lidského rozhodnutí a uzavřenosti. Jako když někdo sedí v temné místnosti a světlo už svítí, dveře jsou otevřené, ale on říká: „Ne, já zůstanu tady.“

Víra je otevření očí pro lásku, která už přišla

A možná právě tady je důležité číst Bibli celistvě. Richard Rohr často ve svých knihách připomíná, že duchovní zrání nás učí opouštět černobílé, dualistické myšlení — nerozdělovat svět rychle na „uvnitř“ a „venku“, „dobří“ a „špatní“, „spasení“ a „odsouzení“. Evangelium nás vede hlouběji: k proměně pohledu, k milosrdenství a k vidění Krista jako světla, které chce zahrnout celý svět, ne ho rozdělit na odpad a výběr. Proto je možná nejpřesnější říct: Víra není splnění podmínky, aby nás Bůh začal milovat. Víra je otevření očí pro lásku, která už přišla.

A nevěra v celém Janově evangeliu není intelektuální pochybnost. Nevěra neznamená, že se člověk ptá, hledá, zápasí, nerozumí. Nikodém sám přece přichází v noci a nerozumí. A Ježíš ho nevyhazuje. Mluví s ním. Nevěra je spíš odmítnutí světla, postoj: nechci být proměněn, nechci vyjít ze své tmy, nechci pustit Boha blíž.

Takže dobrá zpráva toho textu není: „Pozor, Bůh tě odsoudí.“ Dobrá zpráva je: Bůh tě miluje tak, že ti poslal Syna. A to světlo už svítí.

Otázka tedy není, jestli tě Bůh chce přijmout.
Otázka je, jestli se tím světlem necháš najít.

-redakčně upraveno-

Tuto službu poskytuje www.vira.cz.

Deset bodů k letošnímu postnímu období

Milovaní,

začínáme postní období. V tomto období je zvykem, že se věřící kvůli utrpení Ježíše Krista, snaží, skrze různé postní praktiky, napravit všechno špatné a zlé co je v našich životech.
Napadlo mě tedy, že by nebylo od věci, kdybychom se v tomto období skutečně vrátili ke svým křesťanským kořenům a hodnotám a pokusili se o poctivý křesťanský život.

Dal jsem tedy dohromady 10 bodů, které by nám v tomto snažení mohly pomoci.

10 bodů k letošnímu postnímu období

  1. Zkusme zapojit ranní a večerní modlitbu do našich každodenních zvyků.
  2. Pamatujme na nedělní účast na bohoslužbě a dbejme na duchovní hygienu našich duší skrze častější účast na svátosti smíření.
  3. Vraťme pátečnímu dni jeho postní charakter, třeba tím, že v našem jídelníčku v ten den vynecháme masité pokrmy.
  4. Pokusme se vyvarovat hlučným zábavám a plesům v dobách postní a adventní.
  5. Nezatěžujme si svědomí zabíjením nenarozených dětí.
  6. Mějme v úctě své rodiče, a když zestárnou a jejich síly ochabnou, pamatujme na to, že jsme jejich dlužníci a na ně nezapomínejme.
  7. Vraťme do našich rodin manželskou věrnost a naše děti a mládež učme předmanželské čistotě.
  8. Podporujme se navzájem a povzbuzujme v pomoci chudým a potřebným třeba i skrze různé druhy almužny.
  9. Buďme k sobě ohleduplní a laskaví, držme svůj jazyk na uzdě, a pokud nám někdo ublíží tak mu odpusťme.
  10. Svým bližním přejme vždy a jen dobro a své srdce chraňme před jakoukoli závistí.

Přeji každému z nás požehnanou postní dobu s upřímnou snahou žít poctivý křesťanský život.

Předloha štědrovečerní modlitby v rodině

Příprava štědrovečerní večeře

Před večeří společně chystáme slavnostní stůl. Přikryjeme jej slavnostním ubrusem a ozdobíme větvičkami s jehličím. Na ubrus můžeme dát několik stébel slámy na památku Kristova narození na slámě betlémských jeslí. Na stůl položíme Písmo svaté a postavíme svíčku.
Na talíře jednotlivých členů rodiny připravíme vánoční oplatky.
Na přípravě se pokud možno podílí všichni členové rodiny. Je hezkým zvykem přichystat jedno místo navíc, které může symbolizovat místo pro Pána Ježíše. Může se tím vyjádřit také ochota přijmout „pocestného“
k štědrovečernímu stolu nebo může připomínat naše blízké, kteří nemohou být s námi nebo již zemřeli.
Když na kostelní věži zazvoní Anděl Páně (nebo ve stanovený čas), všichni se shromáždí ve slavnostním oblečení u štědrovečerního stolu a zapálí svíci, nejlépe od betlémského světla. V místnosti může zůstat přítmí.
Osoba, která vede obřady vigilie, zapaluje svíci na stole a promlouvá:

Světlo Kristovo.

Shromáždění odpovídají:

Bohu díky.

Na úvod je možné zazpívat píseň: Ejhle Hospodin přijde
(Kancionál, č. 101), kterou uzavíráme Advent, dobu očekávání.
Pak se rodina společně pomodlí modlitbu Anděl Páně (Kancionál, č. 005):

P. Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
V. a ona počala z Ducha Svatého.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
P. Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
V. ať se mi stane podle tvého slova.
Zdrávas, Maria…
P. A Slovo se stalo tělem
V. a přebývalo mezi námi.
Zdrávas, Maria…
P. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
V. aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
P. Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení
a kříž přivede k slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.
V. Amen.

Otec rodiny (nebo jiná osoba) uvede slavnost rodinného společenství

Děkujeme Bohu Otci za to, že před dvěma tisíci lety poslal na svět svého Syna Ježíše Krista, který se narodil v betlémském chlévě jako bezbranné dítě. Tuto radostnou událost pro celé lidstvo popisuje evangelium sv. Lukáše (Lk 2,1-14).

Úryvek evangelia přečteme z Bible nebo misálku nebo z letáčku.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
„V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení!“
Slyšeli jsme slovo Boží.

Po evangeliu některý z rodičů pokračuje těmito nebo vlastními slovy:

Dnes chceme společně prožít – slavnost rodinného společenství,
den narození našeho Pána Ježíše Krista a připomínáme si událost, kdy se stal jedním z nás. Stal se naším bratrem, abychom se mohli stát Božími dětmi. Odtud pramení naše velká radost, která dnešní noc a celé vánoční svátky obklopuje celý svět. Než si popřejeme požehnané svátky Pánova narození, prosme nebeského Otce za pokoj ve světě i v lidských srdcích, aby si všichni lidé uvědomili, že jsme jedna velká rodina a všichni jsme povoláni k lásce. Prosíme, ať Bůh svou milostí požehná naši vzájemnou rodinnou lásku a porozumění.
Nebeský Otče, dej, ať se Kristus narodí v srdci každého z nás.

A nyní, se v duchu křesťanské lásky a odpuštění, rozdělíme vánočním oplatkem – chlebem lásky. Otevírajíc naše srdce vzájemné lásce,
otevíráme je také na příchod Páně. V něm každý člověk najde dobrotu
a přátelství. Ať se navždy stane On, stálým členem naši rodiny
a našeho domova.

Členové rodiny si navzájem popřejí milostiplné svátky, dají si znamení pokoje (pozdravení nebo políbení), rozdělí se oplatkem
a pak mohou společně zazpívat vánoční píseň nebo koledu
(např. Narodil se Kristus Pán… Kancionál č. 201).
Pokračuje se modlitbou přímluv a díků.
Lze použít následující nebo se modlit vlastními slovy.
Je vhodné, aby se na nich podílela celá rodina.

Kristus, Syn věčného Otce, nám svým narozením a životem
v rodině Marie a Josefa dal příklad vzájemné lásky.
Proto ho prosme:

Odpověď: Pane, naplň nás svým pokojem!

– Pane, ty jsi svým životem v nazaretské rodině posvětil rodinný život, posvěť svou přítomností i naši rodinu.
– Ty jsi nám dal příklad modlitby, lásky a naplnění Otcovy vůle;
posvěť naši rodinu svou milostí a dej nám plnost svých darů.

– Ty jsi ve všem hledal slávu svého Otce;
pomáhej nám, ať je tvůj nebeský Otec, uctíván i v naší rodině.
– Ty jsi prokazoval dobro všude, kam jsi přišel;
upevňuj v naší rodině svornost a vzájemnou lásku.
– Ty jsi těšil zarmoucené a mírnil bolesti lidí;
proměň zármutky naší rodiny v radost.
– Ty jsi řekl: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“;
chraň vzájemné pouto naší manželské lásky, ať zůstává pevné a neporušené.

Rodiče a děti mohou přidat další vlastní prosby nebo díky.

Všechny naše prosby, i ty nevyřčené,
všechny naše radosti i bolesti nyní odevzdejme Bohu Otci v modlitbě, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus :
OTČE NÁŠ…

Modlitba před štědrovečerní večeří

(je možné zazpívat místo ní píseň před jídlem)

Bože, ty jsi poslal na svět svého Syna, aby se stal člověkem,
a poznal radosti a obtíže života lidské rodiny. Shlédni na naši rodinu shromážděnou kolem štědrovečerního stolu, která prosí o tvé požehnání. Ochraňuj nás a posiluj svou mocí. Prosíme o vše, co potřebujeme
k dobrému životu. Naplň nás duchem svornosti, ať žijeme ve spojení
s Kristem a vydáváme mu ve světě svědectví.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.

Po štědrovečerní večeři následuje modlitba po jídle.
Rodinné společenství vytvořené kolem stolu má dál pokračovat u vánočního stromečku rozdílením dárků, zpěvem koled a radosti z krásy Štědrého večera. Pokud to podmínky dovolí, mohou se manželé později ještě sami společně pomodlit a celá slavnost vrcholí účastí na „půlnoční“ mši svaté. Rodiny s malými dětmi samozřejmě mohou využít odpolední mši svatou.

Pastýřský list k Velikonocům 2018

Drazí bratři a sestry,

Kristus zvítězil! Zvítězil nejen nad smrtí, když třetího dne po svém ukřižování vstal z mrtvých, ukázal se svým učedníkům a mnoha dalším. On zvítězil nad smrtí proto, že před tím přemohl ďábla a zvítězil nad hříchem. Jeho vítězné tažení pokračuje ve všech, kteří křtem vstoupili do jeho smrti, byli zbaveni hříchu, který je příčinou smrti, dostali účast na jeho božském životě. On, vítěz nad hříchem i nad smrtí, už od křtu přebývá v nás. My jsme sice slabí a podléháme různým pokušením, protože žijeme ve svém těle uprostřed světa, ale v nás žije Vítěz.
Jestliže jsme se v postní době cvičili v důvěrném vztahu k Bohu a často jsme k němu volali, aby nás v naší slabosti posilnil, aby v nás a skrze naše srdce, které jsme mu odevzdali, miloval ty, které sami milovat nedokážeme, aby s námi nesl kříže, které jsou pro nás těžké, pak v době velikonoční jsme pozváni, abychom měli podíl na Kristově vítězném tažení světem. Začít musíme opět u sebe. Především nově uvěřme, že Kristus, ten slavný vítěz nad smrtí a přemožitel pekelných mocností, je v nás. Dejme mu v sobě prostor, dejme mu to místo, které mu patří, aby byl středem naší pozornosti, ne zapomenutý někde v koutě, na něhož si vzpomeneme jen, když je nám zle. Vychutnávejme si tu čest, které se nám dostalo jeho přítomností. Nebojme se z toho radovat a nestyďme se o tom mluvit.

Nejsme ještě v nebi a každý si vlečeme své kříže a slabosti, zlozvyky. Přepadají nás různá pokušení, jak už to k životu patří. Jako velikonoční lidé však na zkoušky a pokušení nemusíme být sami. Vítěz je nejen s námi, na naší straně, ale přímo v nás. Počítejme s ním. Nechejme ho zvítězit i v nás nade vším, co spoutává a omezuje. Už opravdu nemusíme být nesvobodnými otroky svých zlozvyků či starých chyb a špatných vztahů, už nemusíme tak často prohrávat v mravním boji a bát se překážek, které sami neumíme překonat. Stačí v každé těžké chvíli, kterou neumíme zvládnout dobře sami, říkat:

Ježíši, který jsi absolutním vítězem nad zlem, přemoz toto zlo ve mně.

Apoštolové dostali úkol vydávat svědectví o Zmrtvýchvstalém. Dnes je to úkol pro každého z nás. Jestli Kristus vítězí nad zlem v nás, stáváme se svědky jeho vítězství i pro naše okolí. Jeho vítězná přítomnost mění i naši tvář, která získává Kristovu podobu, a lidem z našeho okolí umožňuje setkání se Zmrtvýchvstalým v nás.
Ani z apoštolů se nestali andělé, ale zkušenost osobní proměny učinila jejich svědectví věrohodným. Petr, který Krista zapřel, nejen zakusil odpuštění, ale přijal dokonce pověření vést společenství církve. Opakovaná zkušenost odpuštění, Kristovy lásky a jeho vítězství nad naší ubohostí je i dnes pozváním do společenství církve. Když emauzští učedníci potkali na cestě Krista a poznali ho při lámání chleba, spěchali do společenství. Každá pravá zkušenost se Zmrtvýchvstalým přivádí do církve a zve k aktivnímu zapojení do farnosti. Tam nás, stejně jako emauzské učedníky, čeká nové setkání s vítězným Kristem. Ten, který řekl, že bude uprostřed těch, kteří jsou v jeho jménu, se po vzkříšení opakovaně zjevuje ve společenství apoštolů. Velikonoční církev je pak společenstvím nejen v rovině lidské, přátelské, ale i božské, protože je tajemným tělem Kristovým a znamením jeho přítomnosti pro svět.

Setkání se Zmrtvýchvstalým ve společenství přitahovalo věřící v Krista každou neděli. I Vás si dovoluji pozvat do shromáždění církve nejen kvůli tomu, že jde o naši nedělní povinnost, ale především kvůli příležitosti setkat se s Kristem a vytvářet spolu s ostatními svaté společenství církve, tajemného Kristova těla, které je pro okolní svět viditelným znamením Kristovy přítomnosti a živým svědectvím jeho vítězství, které přináší naději světu. Pokud se bez vážného důvodu nepodílíme na vytváření živého společenství církve, oslabujeme její přítomnost ve světě. Přitom musíme uznat, že svět má na naše svědectví právo. Rád bych Vás proto pozval ke mši svaté i v jiné dny, než neděle, abyste pro sebe čerpali posilu a povzbuzení a zároveň vydávali světu svědectví. Na naší aktivitě bude záležet, jestli současný svět uvidí živou církev a bude mít možnost setkat se v našem společenství s vítězným Kristem. I to je misie, i to je velikonoční svědectví o Zmrtvýchvstalém, které jsme posláni vydávat.

Blahopřeji Vám ke vznešenému úkolu vydávat svědectví o přítomnosti vítězného Krista a pověření přinášet dnešnímu světu skutečnou naději. Děkuji všem, kteří se umějí radovat z přítomnosti Zmrtvýchvstalého ve svém srdci a nechávají ho v sobě vítězit nad zlem. Všem přeji mnoho radostných zkušeností z vítězství Krista v nás. Těším se na Vaši spolupráci při vydávání svědectví o Zmrtvýchvstalém našemu okolí.

Velikonoční radost ať naplní každého z Vás a radost z Hospodina ať je Vaší silou! K tomu ze srdce žehná

arcibiskup Jan