Modlitba za opravu kostela

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný kdo v něho věří nezahynul, ale aby měl život věčný.

Pane, chceme opravit a nahradit na tomto Tvém kostele, co je zničeno.

Nezničit základy, ale budovat na nich a tím respektovat Krista, protože nikdo nemůže jiný základ než ten který už je položen, totiž Ježíš Kristus.

Dopřej nám, Pane, pevnou, pokornou a hlubokou víru v Tebe, spasitele světa.

Kéž je náš život pevně vystavěn na skále Tvého slova, hluboce zakořeněného v našich srdcích.

Provázej nás svou pomocí, požehnáním a ochranou při opravě tohoto kostela.

Prosíme za dobrodince a dárce na toto Boží dílo.

Pane, kéž nejsme opření o nikoho a o nic, jen o Tebe.

Amen

Promluva papeže Františka ke 4. neděli velikonoční (cyklus A)

Čtvrtá neděle velikonoční, připadající na dnešek, nese titul Ježíše, dobrého Pastýře. Evangelium říká: »Ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem« (Jan 10,3). Pán nás volá jménem, volá nás, protože nás má rád. Evangelium však dále říká, že existují jiné hlasy, cizí hlasy zlodějů a lupičů, které chtějí ovcím působit škodu.

Tyto odlišné hlasy znějí v nás. Existuje hlas Boží, který laskavě promlouvá do svědomí, a hlas pokušitele, svádějící ke zlu. Jak rozeznat hlas dobrého Pastýře od hlasu lupiče; jak rozlišit Boží inspiraci od ponoukání Zlého? Rozlišovat oba tyto hlasy je možné. Mluví totiž odlišnými jazyky, dotýkají se totiž našeho srdce protichůdným způsobem. Mluví různými jazyky, a jako dovedeme rozlišovat jeden jazyk od druhého, umíme také rozlišovat hlas Boží od toho Zlého. Boží hlas nikdy nenutí. Bůh navrhuje, nenařizuje. Avšak zlý hlas svádí, přepadá, nutí: vzbuzuje oslnivé iluze a vábivé, leč pomíjivé emoce. Zpočátku se podbízí, sugeruje, že jsme všemohoucí, ale potom nás ponechává s prázdnotou v srdci a obžalovává: „Jsi ničím.“ Boží hlas nás však s velikou trpělivostí koriguje, utěšuje a neustále živí nadějí. Boží hlas má obzor, avšak hlas Zlého přivádí ke zdi, do kouta.

Další rozdíl. Hlas nepřítele odtrhává od přítomnosti a chce, abychom se soustředili na obavy z budoucnosti či na smutek z minulosti, nepřítel nechce přítomnost; probouzí zahořklost, vzpomínky na utrpěná příkoří a na ty, kdo nám ublížili. Boží hlas však mluví do přítomnosti: „Nyní můžeš konat dobro, nyní můžeš uplatnit tvořivost lásky, nyní se můžeš zbavit žalu a výčitek, které vězní tvoje srdce.“ Oživuje nás a vede vpřed, ale mluví k přítomnosti, nyní.

A dále: tyto dva hlasy v nás vzbuzují odlišné otázky. Od Boha přichází otázka: „Co mi prospěje?“. Avšak pokušitel naléhá jinou otázkou: „Co se mi chce?“ Co se mi chce. Hlas Zlého krouží stále kolem ega, sobeckých popudů a potřeb tady a teď. Je jako dětský vrtoch, tady a teď.  Boží hlas však nikdy neslibuje radost za nízkou cenu. Zve nás, abychom překračovali svoje já hledáním pravého dobra a pokoje. Pamatujme: zlo nikdy nedává pokoj, nejprve podnítí dychtivost a potom zanechává hořkost. Takový je styl Zla.

A nakonec, hlas Boží a ten pokušitelův promlouvají v odlišných „prostředích“. Nepřítel má v oblibě temnotu, faleš a pomluvu. Pán má rád slunce, pravdu a jasnou průzračnost. Nepřítel nám říká: „Uzavři se do sebe, vždyť tě nikdo nechápe, ani neslyší. Nedůvěřuj!“ Naopak dobro vybízí k otevřenosti, ryzosti a důvěře v Boha i v druhé. Drazí bratři a sestry, v této době nás mnohé myšlenky a starosti vedou, abychom šli do sebe. Popřejme pozornost hlasům, které se objevují v našem srdci. Ptejme se odkud přicházejí. Prosme o milost rozpoznat a následovat hlas dobrého Pastýře, který nás vyvádí z ohrádek sobectví a vede na pastvu pravé svobody. Madona, Matka dobré rady, ať naše rozlišování usměrňuje a provází.


Zdroj: https://www.pastorace.cz/4-nedele-velikonocni-angelus-papez-frantisek

Klíč k umučení Pána Ježíše

Příslib Pána Ježíše:

Všem, kteří se budou tento Klíč k umučení modlit denně po 40 dní, udělím ze svého umučení těchto 5 milostí:

1. Odpuštění všech hříchů a plnomocné odpustky
2. Zemřou-li dříve, přijmu jejich pobožnost jako dokončenou.
3. Zachráním je před očistcovým ohněm.
4. Vezmu je k sobě a odměním, jako kdyby za mne prolili krev.
5. Jejich duše a duše jejich příbuzných až do čtvrtého pokoleni vezmu a potěším nebeskou slávou.

Modlitba k Ježíšově smrtelné úzkosti na Olivetské hoře

1. Vyronil jsem za vás 6.200 slz.

Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

2. V Getsemanské zahradě jsem prolil 97.207 krůpějí své krve.

Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

3. Na tělo jsem dostal 6.666 úderů.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

4. Na líce mi dali 100 surových políčků.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

5. Na krk jsem dostal 120 úderů.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

6. Na nohy jsem dostal 32 a na ústa 52 úderů.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

7. Na záda jsem dostal 388 úderů.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

8. Do tváře mi hodili 32-krát bláto a poplivali mě.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

9. Kopali mě jako zločince 170-krát.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

10. Strkali mě a na zem povalili 130-krát.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

11. Trnovou korunou mi učinili 303 rány.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

12. Muka, která mě mohla usmrtit, mi způsobili 162-krát.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

13. Za vaše spasení a obrácení jsem vzdychal 300-krát.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

14. Od soudního dvora na Kalvárii s těžkým křížem jsem udělal 3.361 kroků.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

15. Za to všechno jsem dostal jediný skutek lásky – od Veroniky.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

16. Podala mi šátek, na který jsem otiskl svou tvář.
Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

17. Hroznou smrtelnou úzkost jsem vytrpěl 19-krát.

Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelná muka, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.

Modlitba k Ježíšově smrtelné úzkosti na Olivetské hoře.

Ježíši, který v přemíře své lásky, abys přemohl tvrdost našeho srdce, vyléváš proudy milosrdenství na ty, kteří rozjímají o tvém utrpení v Getsemanské zahradě a rozšiřují tuto pobožnost: prosím tě vroucně, pomáhej mému srdci a mojí duši, abych často, nejméně však jednou za den, myslil na tvou přehořkou úzkost na Olivetské hoře, ať se upřímně vcítím do tvé bolesti a co nejvíce se s tebou spojím.

Ježíši, tys oné noci vzal na sebe nesmírnou tíži našich hříchů a dokonale za ně dostiučinil., uděl mi velký dar dokonalé lítosti z lásky k tobě nad mými hříchy a poklesky, pro které ses v úzkostech potil krví.

Ježíši, dopřej mi pro svůj bolestný, nepopsatelný zápas v zahradě Getsemanské konečné vítězství nad pokušeními, zvláště nad těmi, kterým tak často uboze podléhám.

Ježíši, pro svůj veliký smrtelný zápas v oné noci zrad a nejtrpčí duševní úzkosti, osvěť mně, abych poznal a plnil tvou božskou vůli a ať své myšlení soustřeďuji na tvůj přebolestný zápas a rozjímám jak jsi v zápase vítězil při plnění vůle svého nebeského Otce.

Ježíši, buď požehnán za všechny vzdechy a slzy oné noci.

Ježíši, buď požehnán za krvavý pot a strašný smrtelný zápas, který jsi z lásky protrpěl v osamocenosti a opuštěnosti.

Ježíši, naplněný nesmírnou hořkostí, buď požehnán za modlitbu, která tak hluboce lidsky i božsky vytryskla z tvého, smrtelnou úzkostí sevřeného srdce.

Věčný Otče, obětuji ti všechny minulé, přítomné i budoucí mše svaté ve spojení s krvavou smrtelnou úzkostí Kristovou v Getsemanské zahradě.

Nejsvětější Boží Trojice, prosím tě, dej, ať po celém světě se rozšíří známost a tím také láska k Ježíšově smrtelné úzkosti na Olivetské hoře.

Milovaný Ježíši, dej ať všichni, kteří se s láskou dívají na tebe přibitého na kříž, také si připomínají tvé nesmírné bolesti a úzkosti na Olivetské hoře a ať se podle tvého příkladu naučí dobře modlit, modlit srdcem a vítězně bojovat za pravou víru, aby tě pak mohli věčně oslavovat a velebit.

Amen.

zdroj: https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=klic-k-umuceni-pana-jezise&cisloclanku=2013090120

Arcibiskup Fabine Makario

udělil modlitbě dne 21.11.1963 církevní schválení – imprimatur

Obraz namaloval: Christopher Young

Novéna odevzdanosti

Don Dolindo Ruotolo (1882-1970) byl pokorný neapolský kněz, který žil a zemřel v pověsti svatosti. Díky velkým pokořením a utrpení, které se stalo trvalou součástí jeho života, se naučil žít v plné důvěře v Boží prozřetelnost a lásku.

Bůh mu dal prožívat mimořádnou důvěrnost své blízkosti, když promlouval k jeho duši. P. Pio mu jednou řekl: „Ve tvé duši je celé nebe.“
Za svého života napsal úkon odevzdání se Bohu proti úzkosti a trápení, jak mu ho sdělil sám Ježíš. Na základě úkonu odevzdání vznikla rozdělením tohoto textu do devíti částí krátká novéna odevzdanosti.

1. den
Přenechejte mi své starosti
Proč se tak neustále znepokojujete a staráte? Přenechejte mi starost o své záležitosti a všechno se uklidní. Říkám vám popravdě, že se vyřeší všechny spletité situace, když se mi opravdově, slepě a úplně odevzdáte.
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

2. den
Boží náruč

Odevzdat se mi neznamená namáhat se, rozrušovat se, zoufat si a pak se obracet na mě v modlitbě plné neklidu, abych vás následoval, a tak měnil neklid v modlitbu. Odevzdat se mi znamená pokojně zavřít oči své duše, odvrátit myšlenky od trápení a spolehnout se na mě, abych vás já sám mohl přenést ve své náruči na druhý břeh jako dítě, které spí v matčině náruči. To, co ve vás působí zmatek a velmi vám škodí, je vaše rozumování, vaše myšlení, vaše nápady a vůle postarat se za každou cenu o to, co vás trápí. Vykonám tolik věcí, když se duše ve svých duchovních i materiálních potřebách obrátí na mne, pohlédne na mne a řekne: „Postarej se o to Ty!“, pak zavře oči a spočine!
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!

3. den
Buď vůle Tvá

Máte málo milostí, když se je urputně pokoušíte získat; máte jich však velmi mnoho, když se mi v modlitbě plně odevzdáte. V utrpení mě prosíte, abych vám utrpení odňal, ale prosíte, abych je odňal tak, jak si přejete vy. Obracíte se na mne, ale chcete, abych se já přizpůsobil va­šim představám. Nejste nemocní, kteří žádají lékaře o léčení, ale nemocní, kteří mu vše sami ordinují. Nedělejte to tak, ale modlete se, jak jsem vás to naučil v modlitbě Otčenáš: „Posvěť se jméno Tvé“, tedy ať jsi oslaven Ty v této mé nouzi. „Přijď království Tvé“, tedy ať vše napomáhá Tvému království v nás a ve světě. „Buď vůle Tvá“, tedy postarej se o to Ty. Já zasáhnu s celou svou všemohoucností a vyřeším i ty nejobtížnější situace.
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

4. den
Nezneklidňuj se a odevzdej se mi

Nerozrušuj se, když vidíš, že se tvoje nemoc zhoršuje, místo aby se zlepšovala. Zavři oči a řekni mi s důvěrou: „Buď vůle Tvá, postarej se o to Ty.“ Říkám ti, že se o to postarám a zasáhnu jako lékař, a bude-li třeba, učiním i zázrak. Když pak vidíš, že churavíš stále víc, nezneklidňuj se, ale zavři oči a řekni: „Postarej se o to Ty“. Říkám ti, že se o to postarám.
Dělat si zbytečné starosti, znepokojovat se a chtít domyslet důsledky toho, co se děje, to je proti odevzdanosti. Je to jako zmatenost dětí, když požadují, aby se maminka starala o jejich potřeby, a přitom chtějí vše zařizovat samy, a tak překážejí svými nápady a vrtochy její snaze. Zavřete oči a nechte se unášet proudem mé milosti, zavřete oči a nechte mě pracovat, zavřete oči a nemyslete na přítomnou chvíli, zažeňte i myšlenky na budoucnost jako pokušení. Odpočívejte ve mně, věřte v mou dobrotu a zapřísahám vás při své lásce, že když mi s touto dispozicí řeknete: „Postarej se o to Ty“, já se o to úplně postarám, potěším vás, osvobodím a povedu.
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

5. den
Zásah mé milosti

Budu-li vás muset uvést na jinou cestu, než kterou chcete jít vy, vyučím vás, ponesu vás ve svém náručí, protože není mocnějšího léku, než můj zásah lásky. Mohu se o to postarat jen tehdy, když zavřete oči. Nemůžete spát, chcete sami všechno hodnotit, všechno přezkoumávat, na všechno myslet, tím však důvěřujete lidským silám, nebo ještě hůř, svěřujete se lidem do rukou, když se spoléháte na jejich zásah. Toto vám brání vnímat mé slovo a můj pohled.
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

6. den
Božský způsob jednání

Toužím po vaší odevzdanosti, abych vám mohl prokazovat dobrodiní, a jak mě zarmucuje, když vás vidím znepokojené! O to právě usiluje Satan, aby vás znepokojil, odvedl od mého konání a předhodil vás jako kořist lidským iniciativám. Proto důvěřujte jen mně samému, spočiňte ve mně, odevzdejte se mi ve všem. Já dělám zázraky úměrně tomu, jak plně se mi odevzdáte a nakolik nedůvěřujete sobě. Rozlévám poklady milostí, když se nacházíte v naprosté chudobě! Máte-li malé, ale své zdroje pomoci, anebo je vyhledáváte, ocitáte se v přirozené rovině, kde přenecháváte věcem přirozený průběh, který je často mařen od Satana.
Zázrak neudělal žádný jen logicky uvažující člověk či rozumář, ani nikdo ze svatých. Božským způsobem jedná jen ten, kdo důvěřuje Bohu!
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

7. den
Já se o vás postarám

Když vidíš, že se věci komplikují, řekni se zavřenýma očima své duše: „Ježíši, postarej se o to Ty!“ A úplně se odvrať od sebe, protože tvá mysl je roztříštěná a je pro tebe těžké vidět zlo.
Důvěřuj mi často a odváděj pozornost od sebe sama. Dělej to ve všech svých potřebách. Dělejte to tak všichni a uvidíte velké, nepřetržité a tiché zázraky. To vám slibuji pro svou lásku. Já se o vás postarám, buďte si jistí.
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

8. den
Oslavíš mé jméno

Vždycky se modlete s tímto postojem a odevzdaností, budete z toho mít velký pokoj a mnoho ovoce, a to i tehdy, když vám dám milost obětovat se na odčinění a z lásky, která s sebou nese utrpení. Zdá se ti to nemožné? Zavři oči a řekni celou duší: „Ježíši, postarej se o to Ty“. Neboj se, já se o to postarám.
Mé jméno oslavíš, když se sám pokoříš. Pamatuj si dobře, že se tvé modlitby nevyrovnají jedinému úkonu úplné důvěřující odevzdanosti. Neexistuje účinnější novéna než tato: „Ježíši, odevzdávám se Ti, postarej se o to Ty.“ Odevzdej se mému srdci a uvidíš!
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

9. den
Boží touha

Chci, abys věřil v moji všemohoucnost, abys nechal konat mě, ne sebe nebo druhé lidi. Hledej mou důvěrnost. Vyslyš mou touhu po tobě, chci tě obohatit a milovat. Odejdi sám od sebe, dovol mi odpočinout si v tobě, umožni tím neustálý průchod mé všemohoucnosti do tvého života. Když zůstaneš v mé blízkosti a přestaneš ustaraně jednat na vlastní pěst, když nebudeš utíkat, abys unikl a mohl říct, že jsi to vykonal sám, tím mi ukážeš, že věříš v mou všemohoucnost, a já budu moci být intenzivně s tebou vždy, když budeš mluvit, chodit, pracovat, modlit se nebo spát. Dám ti všechno, co potřebuješ podle mého věčného plánu, když se mi s naprostou důvěrou odevzdáš, zůstaneš se mnou, nebudeš utíkat a starat se o něco pro sebe. Dám ti cítění, které chci, abys měl. Dám ti velký soucit s bližními a naučím tě mluvit i konat to, co chci já.
Bude-li tvé konání vycházet z mé Lásky a ne z tvé aktivity, pak si budu moci učinit nové syny a dcery, kteří se narodí ze mě. Bude jich tím víc, čím víc budeš chtít být mým opravdovým synem jako můj Jednorozený. Vždyť to znáš, že „budeš-li činit mou vůli, budeš mi bratrem, sestrou i matkou“, abys mě rodil v druhých lidech. Protože já zplodím nové syny a dcery skrze opravdové syny. To, co ty vykonáš pro to, abys měl úspěch, je jen pára ve srovnání s tím, co já konám skrytě v srdcích těch, kteří milují. „Zůstaňte v mé Lásce… zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, žádejte, oč chcete a bude vám dáno“ (Jan 15,7).
„Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“

Zdroj: https://vojtechkodet.cz/modlitby/modlitby-svetcu/novena-odevzdanosti

Pompejská novéna

O Novéně

Pompejská novéna je označována za neodolatelnou novénu, neboť je s ní spojen následující příslib Matky Boží: Každý, kdo se bude po dobu 54 dní modlit růženec za konkrétní milost, tak ji obdrží.
Začátek novény se datuje do roku 1884 a je spojen s italským městem Neapol, kde se nevyléčitelně nemocná jedenadvacetiletá Fortunatina Agrelli modlila za své zdraví. Panna Maria jí údajně řekla, aby se modlila 54 dní růženec. Tři devítidenní novény ať prosí za uzdravení a další tři novény aby děkovala za uzdravení. Na konci modlitby byla mladá dívka zcela vyléčena. Novéna byla schválena papežem Lvem XIII 29. listopadu 1887.

Velkým šiřitelem novény se stal Bartoloměj Longo, který právě v nedalekých Pompejích vybudoval kostel, zasvěcený Panně Marii růžencové. Do něj umístil obraz Panny Marie Růžencové se svatým Dominikem a svatou Kateřinou Sienskou. Od roku 1885 zde bylo hlášeno k tisícovce zázračných uzdravení.
Novéna Panny Marie z Pompejí je růžencovou novénou, to znamená, že každý den novény se odříká růženec s doplňující modlitbou. Novénu je vhodné se modlit, zejména pokud potřebujete pomoc.


Jak se Pompejskou novénu modlit?


Označení novéna může být z počátku matoucí, protože ji obvykle máme spojenou s deví-
tidenní modlitbou. V případě Pompejské novény je to jinak, neboť se ji modlíme 54 dnů.
Důvodem je pokyn Matky Boží modlit se tři novény děkovné a tři prosebné. Celkově se
tedy jedná o 6 novén po devíti dnech, což je tedy 54 dnů. Kvůli zjednodušení je však
nazýváme Pompejskou novénou.


Pompejská novéna je rozdělena do dvou částí po 27 dnech, označujeme je za část
I. prosebnou a část II. děkovnou.

Abychom se v ní neztratili, je vhodné si k novéně poznamenat do kalendáře datum zahájení a dokončení.
Novénu Panny Marie z Pompejí se modlíme po celou dobu jejího trvání s jediným úmyslem. Nejvhodnější je přesně formulovat jednu konkrétní prosbu, nikoliv vyjmenovat seznam úmyslů.


Jak se modlit Pompejskou novénu krok za krokem po dobu 54 dnů


• Nejprve začneme znamením kříže.
• Poté uvedeme úmysl a řekneme: „Tento růženec se modlím na tvoji počest, Královno
posvátného růžence.“
• Nyní se pomodlíme počáteční modlitby růžence (Věřím v Boha, Otče náš, 3 x Zdrávas,
Sláva Otci) – odříkáme je jen jednou, na začátku novény daného dne.
• Potom se modlíme patnáct tajemství růžence. Není nutné modlit se je všechny najednou,
lze si je například rozdělit tak, že ráno se pomodlíme radostná tajemství, v poledne
bolestná a večer slavná.
• Na zakončení každé části růžence se modlíme krátkou modlitbu (prosebnou nebo
děkovnou), které jsou uvedeny níže.
• Na úplném konci se ještě pomodlíme „Pod ochranu tvou“, a třikrát s důvěrou a vírou
vyslovíme: „Královno posvátného růžence, oroduj za nás!“


Prosebné a děkovné modlitby pompejské novény :


Modlitba na závěr prosebné části, kterou se modlíme prvních 27 dnů novény

Vzpomeň si, milosrdná Panno Maria, Královno posvátného růžence z Pompejí, že nikdy
jsme neslyšeli, že by byl opuštěn někdo z těch, kteří tě uctívají a skrze růženec tě prosí
o pomoc. Matko věčného slova, nepohrdej mými slovy, ale milostivě mě vyslechni a vyslyš
mou růžencovou modlitbu pro zalíbení, jaké nacházíš ve svém chrámu v Pompejích. Amen.

Modlitba na závěr děkovné části, kterou se modlíme druhých 27 dnů novény

Co ti mohu dát, Královno plná lásky? Svěřuji ti celý svůj život. Dokud mi síly stačí, budu
šířit tvoji chválu, Panno posvátného růžence z Pompejí, protože jsem prosil o tvou pomoc
a obdržel jsem Boží milost. Všude budu svědčit o milosrdenství, kterého se mi od tebe
dostalo. Podle svých sil budu šířit růžencovou pobožnost a všem vyprávět o tvé dobrotě,
kterou mi projevuješ, aby k tobě přišli i nehodní hříšníci, tak jako já. Kdyby celý svět věděl,
jak dobrá jsi a jaké slitování máš s trpícími, všechna stvoření by utíkala k tobě. Amen.

Zdroj: http://patroni.cz/novena-panny-marie-z-pompeji/

11 kroků k pokoře Matky Terezy

Matka Tereza a její seznam pokory:

1. Mluv co nejméně o sobě.

2. Zabývají se svými věcmi, ne cizími.

3. Vyhni se zvědavosti.

4. Přijímej pohrdání.

5. Přijímej napomenutí radostně.

6. Nevšímej si chyb jiných.

7. Přijímej urážky a bezpráví i tehdy, když jsi si je nezasloužil.

8. Neměj touhu po obdivu.

9. Nechtěj řídit záležitosti jiných.

10. Buď zdvořilý a jemný, i když někdo vyvolává provokace.

11. Zvol vždy to, co je těžší.

Svatá Matko Terezo, prosím, pomoz mi modlit se tvými slovy s pokorným srdcem ..

Pane,
Když jsem hladová, sešli mi někoho, kdo potřebuje nasytit.
Když jsem žíznivá, sešli mi někoho, kdo potřebuje dát napít.
Když je mi zima, sešli mi někoho, kdo potřebuje zahřát.
Když jsem smutná, sešli mi někoho, kdo potřebuje potěšit.
Když jsem chudá, sešli mi někoho, kdo je chudší než já sama.
Když nemám čas, sešli mi někoho, kdo potřebuje poslechnout.
Když jsem potupena, sešli mi někoho, koho bych mohla pochválit.
Když ztrácím odvahu, sešli mi někoho, kdo potřebuje povzbudit.
Když cítím nepochopení, sešli mi někoho, kdo potřebuje obejmout.
Když se necítím milovaná, sešli mi někoho, kdo potřebuje lásku.

(Zdroj: http://modlitba.sk/, článek ze 4. 9. 2018 naleznete zde.)

Modlitba za Ukrajinu

Dobrý a milosrdný Bože,

Ty jsi náš nebeský Otec, dokonale nás znáš a miluješ. Proto se s důvěrou odevzdáváme do Tvých rukou.

Prosíme Tě za mírové řešení složité situace na Ukrajině.

Prosíme Tě za světové státníky, aby stáli na straně dobra a našli sílu k vzájemné dohodě a usmíření. 

Prosíme Tě také za všechny oběti válek, sirotky, vdovy a uprchlíky. Obejmi je svou něžnou náručí.

Dej, ať kolem sebe šíříme pokoj, nejsme jeden druhému lhostejní a dokážeme si navzájem odpouštět.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen. 

Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s Tebou; požehnaná Ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. 

Svatá Barboro, pomocnice v nouzi, oroduj za nás. 

Svatý Floriáne, ochránce v nebezpečí války, oroduj za nás.

Svatý Ondřeji, patrone Ukrajiny, oroduj za nás.

Svatí Cyrile a Metoději, patroni Evropy, orodujte za nás.

Sv. Václave, patrone míru, oroduj za nás.

Maria, Matko Boží a Královno míru, oroduj za nás.

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.

Poslední pastýřský list Arcidiecézi olomoucké

V závěrečných dnech svého působení v čele olomoucké arcidiecéze zasílá její administrátor arcibiskup Jan Graubner věřícím svůj poslední pastýřský list.

Drazí přátelé,

když jsem před 30 lety přijímal úřad olomouckého arcibiskupa, řekl jsem tehdy v nástupní homilii:

Slavíme mši svatou za církev, za místní církev této diecéze, která dostala nového biskupa. My nejen prosíme za církev, my ji prožíváme. Shromážděni v této starobylé katedrále zakoušíme radost společenství bratří a sester spojených v Ježíšově jménu. V srdci mi znějí slova svatého Petra: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví“; nebo Pavla: „Jste Boží chrám a bydlí ve vás Boží duch“; nebo svatého Jana ve Zjevení: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovou… a ukázal mi svaté město… jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností.“ Zažívat radost z církve znamená zažívat radost z Boha přítomného v církvi, v našem společenství, v nás samých.

Církev jako viditelný chrám Boží, naplněný Duchem Svatým, tajemné Kristovo tělo, složené z nás jako údů a proniknuté Svatým Duchem, je působivé znamení pro svět. Je jako svátost, která pomáhá lidem hlouběji se spojit s Bohem i mezi sebou navzájem, jak říká Druhý vatikánský koncil. Posvátná liturgie hovoří o „vznešené církvi, městě postaveném na návrší, vidí ji všichni a ona osvěcuje všechny, v ní září Beránek jako nehasnoucí světlo a ozývá se vděčný zpěv blažených…“

Mohli jsme si připadat jako zamilovaní, kteří se zasnili, a pak pociťuji lítost, že realita není tak zářivá. Jistě, církev má plno chyb, a dokonce se v ní řeší i skandály. Ale jak by neměla chyby, když jsem v ní já a vy, lidé chybující a hříšní. Ano, je to pravda, říkáme jako realisté, ale přesto se nesmíme bát zahledět do krásy církve, abychom dostali chuť a odvahu do budování právě takové podoby církve, jakou ukazuje sám Pán.

Tehdy jsem mluvil o své vizi biskupské služby. Chtěl jsem spolu se svými spolupracovníky a se všemi, kdo byli ochotní se zapojit, být stále zahleděný do krásy Božího města, dívat se na Boží plány tohoto města a realisticky hodnotit současný stav stavby církve na kousku staveniště, kterým je naše diecéze. Její základy u nás jako zkušený stavitel kdysi kladl svatý Metoděj a po něm mnozí další. V posvátné úctě k dílu našich předků, které nás zavazuje, jsme chtěli budovat svůj díl stavby.

Děkoval jsem všem kněžím, řeholníkům i laikům, kteří žili a žijí své křesťanství opravdově, takže Boží milost může skrze ně působit. S velkou úctou jsem se díval na všechny, kteří jednali podle svého svědomí a zachovali věrnost církvi i v těžkých zkouškách, na všechny, kteří nepodlehli kompromisům a dokázali dávat Boha a jeho přikázání na první místo, na všechny, kteří měli odvahu i v těžkých okolnostech budovat církev náročným apoštolátem, ale i na ty, kteří přes své pády a bloudění poctivě hledali pravdu a dokázali dělat pokání. Poukázal jsem na místa zvlažnělá a odcizená Bohu, na lidi, k nimž evangelium ještě neproniklo, protože se nenašli ti, kdo by je hlásali srozumitelnou řečí.

Dnes mohu děkovat Bohu za církevní školy, charity, obnovená společenství různých skupin a spiritualit i nové kostely. Boží milost působí stále. Působí taky skrze vás a já dnes, kdy děkuji Bohu za milost tak dlouhého působení v této diecézi, děkuji taky vám. Jestli se něco podařilo, bylo to díky Boží milosti a úsilí mnohých, díky široké spolupráci. Duchovní chrám, ve kterém jsme jako živé kameny každý na svém místě, se může stavět jen společně.

Kde se v této stavbě nachází kdokoliv z nás, to připravil Boží plán, ale na nás záleží, jestli jsme kameny pevné, spolehlivé, dobře napojené na své sousedy, opracované podle Božích představ a oživené Duchem Svatým. Čím ochotněji přijímáme Boží slovo a čím rozhodněji mu říkáme své ANO, aby se mohlo vtělit do našich skutků, tím více odpovídáme Boží představě o našem životě, otevíráme se působení Ducha Svatého, stáváme se realizovanými křesťany a máme větší význam pro duchovní chrám, který společně stavíme.

Jako se nemůže skrýt město ležící nahoře, jako se rozsvícené světlo nestaví pod kbelík nebo pod postel, ale na svícen, aby všichni v domě viděli, jako dary Ducha Svatého nejsou dány jednotlivci pro jeho osobní užitek, ale proto, aby jimi sloužil druhým, tak je naše společná práce na budování místní církve službou společnosti, ve které žijeme. Nikdo z nás nemůže odsuzovat ty, kteří – řečeno slovy Písma – sedí ve tmě, ale musíme se ptát: Je tato temnota zaviněná jen jejich slepotou, nebo je spíš vinen ten, kterého Ježíš určil, aby byl světlem, a on dost nesvítí?

A tady musím přiznat nejen vlastní chyby, ale i mnoho našich společných dluhů, protože velikost úkolu byla silně převyšující. Prosím o odpuštění Boha i vás. Úkol, který vám zůstává, je stále přesahující, ale nebojte se ho. Jde o dílo Boží.

Já dnes odcházím na jiné pracoviště, kam mě, jak věřím, posílá Bůh. Vy zůstáváte a vaše poslání trvá. Modlete se, aby vám Pán brzy poslal nového biskupa, který vás povede, ale nezapomeňte, prosím, že záleží na vaší spolupráci s ním, na každém z vás, a budujte krásný Boží chrám diecéze společně. Pamatujte v modlitbě i na mě, abych své nové poslání zvládl. Já vám budu nadále každodenně žehnat.

+ Jan Graubner,
emeritní arcibiskup olomoucký

Ó, svatá noc