K zamyšlení

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera

Pro tuto mimořádnou situaci, kdy věřící nemohou na mši svatou, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.
Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.
Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.
Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.
Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme,
že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků,
hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin,
nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.
K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.
Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.
Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.
Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy,
vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí,
chovali se jako páni světa a vládci stvoření,
upravovali si zákony i pravidla myšlení.
Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní,
a absolutní je už jen naše nabubřelé já.
Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.
Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.
Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši,
že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.
Jiní prchají před válkou, která se vede proto,
Aby měl někdo větší zisk, vliv a moc,
aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.
Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem,
jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo
i bídu chudáků v rozvojových zemích.
Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost,
chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům,
práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů,
na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí,
protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.
Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci,
milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit
a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.
Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.
Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí
jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země
bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.
Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.
Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě,
který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.
Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.
Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.
Obrať nás a my se k tobě vrátíme.
Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.
Vrať nám radost ze své ochrany
a bezbožné budeme učit tvým cestám,
svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.
Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on,
když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.
Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe,
nechat se vést moudrostí tvého slova,
aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království,
království spravedlnosti, lásky a pokoje.
Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme,
že nás, Bože, nezklameš. Amen.

(Jan Graubner)
Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200315modlitba-arcibiskupa-olomouckeho-jana-graubnera

Oznámení v souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR z 10.3.2020

V souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR
ohledně shromáždění osob,
kterým se kromě jiného zakazují s účinností ode dne 10. března 2020 od 18 hodin akce,
včetně náboženských shromáždění s účastí přesahující 100 osob
a na základě výzvy České Biskupské Konference ze dne 10. března 2020,
ve které se mezi jinými sděluje, že toto mimořádné opatření je třeba respektovat,

Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice a Nová Lhota sděluje,
že bohoslužby v jejich kostelích se sice neruší,
ale zároveň vyzývá své farníky, aby se bohoslužeb zúčastňovaly pouze ty rodiny,
které v daném dni mají domluvené odsloužení mše svaté.

Toto opatření se vztahuje také na víkendové bohoslužby a platí až do odvolání.
V dané situaci věřící mohou svou nedělní povinnost mše svaté splnit
poslechem televizního či rádiového přenosu
nebo přenosu na nových komunikačních prostředcích.

Litanie v čase nakažlivých nemocí

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Bože, náš nebeský Otče, smiluj se nad námi.

Bože Synu, Vykupiteli světa,

Bože Duchu svatý,

Bože v Trojici jediný,

Bože svatý, Bože silný, smiluj se nad námi.

Bože, Králi věků nesmrtelný,

Bože v radách nevyzpytatelný,

Bože v soudech nevystižitelný,

Bože, jenž nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil,

Bože, jenž sesíláš nemoci k naší nápravě,

Bože, jenž nás nabádáš v čase nemoci k trpělivosti,

Bože, jenž hlásáš v čase nemoci nestálost pozemských věcí,

Bože, jenž zkoušíš nemocemi naši trpělivost,

Bože, jenž káráš nemocemi naše hříchy,

Bože, jenž léčíváš duši raněním těla,

Bože, jenž nejistotou smrti voláš k pozornosti,

Bože, jenž máš sečteny dny našeho života,

Bože, jenž máš sečtenou délku naší vezdejší pouti,

Bože, jenž svou pomocí býváš nejbližší, když nebezpečí bývá nejvyšší,

Bože, jenž usmrcuješ i oživuješ,

Bože, jenž připomínáš nemocným smrt, soud a věčnost,

Milostiv nám buď, odpusť nám, Pane.

Milostiv nám buď, vyslyš nás, Pane.

Ode všeho zlého vysvoboď nás, Pane.

Od každého hříchu

Od svého hněvu

Od nakažlivých nemocí

Od náhlé a nenadálé smrti

Od nadměrné úzkostlivosti

Od opovážlivé lehkomyslnosti

Od reptání proti prozřetelnosti Boží

Od nadměrného truchlení při ztrátě svých blízkých

Od věčné smrti

My hříšníci, prosíme tě, vyslyš nás.

Abys nám odpustil,

Aby ses nad námi smiloval,

Abys dobu svého navštívení ukrátil,

Abys nám dopřál času a milosti k pokání,

Abys v nás vzbudil spasitelné úmysly,

Abys nás ozbrojil křesťanskou statečností,

Abys udělil nemocným trpělivost a odevzdanost do Tvé vůle,

Abys zjednal nemocným potřebné ošetření,

Abys udělil nemocným milost svátostí,

Abys žehnal snahám lékařů,

Abys přijal umírající na milost,

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Kriste, uslyš nás. Kriste, uslyš nás.

Kriste, vyslyš nás. Kriste, vyslyš nás.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Kriste, smiluj se. Kriste, smiluj se.

Pane, smiluj se. Pane, smiluj se.

Otče náš…

ŽALM 6

Nekárej mě, Hospodine, v hněvu svém,
ve svém rozlícení mě netrestej!
Smiluj se, Hospodine – jsem vysílen,
uzdrav mě, Hospodine – v kostech mám děs!
Do hloubi duše jsem vyděšen –
Hospodine, jak dlouho ještě?!

Obrať se, Hospodine, život mi zachovej,
pro svoji lásku zachraň mě!
V hrobě už na tebe nikdo nevzpomene –
mezi mrtvými kdo by slavil tě?

Svým nářkem vyčerpán
na lůžku noci provzlykám,
slzami polštář zalévám!
Zrak mi vyhasl zármutkem,
zeslábl vinou všech mých nepřátel.

Odstupte ode mě, všichni zločinci,
hlas mého pláče slyšel Hospodin!
Hospodin vyslyšel moje žádosti,
Hospodin přijímá mé modlitby!
Jen ať se stydí a ať se děsí,
všichni mí odpůrci ať ustoupí,
ať jsou zahanbeni ve chvíli!

Pokořme se pod mocnou rukou Boží v době jeho navštívení.

Na Pána vložme všechny své starosti, neboť on se o nás stará.

Pomoz nám, Bože, náš Spasiteli,

pro slávu svého jména nás vysvoboď.

Buď s námi Tvé milosrdenství,

neboť doufáme v Tebe.

Modleme se:

Bože, jenž býváš hříchem rozhněván a pokáním usmiřován, shlédni milostivě na naše prosby a vzdal od nás metlu svého hněvu, kterou jsme si zasloužili svými hříchy.

Bože, jenž nechceš smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil, uděl nám, kteří k Tobě přicházíme se srdcem kajícím, svou milost a zbav nás svou mocí panující nakažlivé nemoci.

Pane života a smrti, zachovej nás a vytrhni nás svou mocí z každého nebezpečí. Osvěť lékaře, aby nemoc přesně poznali a nemocným věnovali veškerou péči. Požehnej léky, aby měly žádoucí účinek a nemocným sloužily k uzdravení. Kéž nás čas Tvého navštívení povzbudí k nápravě života a upevní v nás myšlenky na spásu. Do Tvých rukou poroučíme své tělo i duši. Vyslyš nás skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Téma týdne

Téma týdne
Dokonalost, po které netoužíme…

Ježíš jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích. (Žid 10, 14.18)

16. 11. 2024, Pavel Semela

Před lety jsem chodil s partou chlapů hrát pravidelně fotbal. Chodil tam s námi člověk, který se zdál být naprosto dokonalý. Všemu rozuměl, na všechno znal odpověď a všechno dělal správně. Sebevědomí měl na rozdávání. Přiznávám, že jsme si z něj občas dělali legraci a schválně se ho ptali, jak vidí složité problémy ve světě. Nikdy nezaváhal a všechno nám vysvětlil. Nutno podotknout, že tuto sebejistotu předával i svým dětem… Byl to fajn chlap, ale po takové „dokonalosti“ asi nikdo z nás nezatoužil.

Dokonalost, ke které nás přivedl Ježíš Kristus svou obětí, nespočívá v tom, že všemu rozumíme, všechno děláme správně a rad máme na rozdávání. A už vůbec to není něco, čeho jsme my sami dosáhli. Ježíš nám především představuje Boha, který nás přijímá, i když jsme nedokonalí. Odpouští nám naše hříchy nám a přemáhá je velikostí své lásky. Nepotřebuje naše oběti, ale abychom se Jeho lásce vystavili a nechali ji ve svém životě působit. My, nedokonalí, můžeme přijít k Němu, dokonalému, díky Kristově oběti.

Pokud jsem s Ním ve spojení,
můžeme zakoušet Jeho přijetí, odpuštění a lásku.
To nás pak může nás přivádět k dokonalosti.
Ta spočívá v tom, že se mu víc a víc podobáme.

Tuto službu poskytuje www.vira.cz.

Deset bodů k letošnímu postnímu období

Milovaní,

začínáme postní období. V tomto období je zvykem, že se věřící kvůli utrpení Ježíše Krista, snaží, skrze různé postní praktiky, napravit všechno špatné a zlé co je v našich životech.
Napadlo mě tedy, že by nebylo od věci, kdybychom se v tomto období skutečně vrátili ke svým křesťanským kořenům a hodnotám a pokusili se o poctivý křesťanský život.

Dal jsem tedy dohromady 10 bodů, které by nám v tomto snažení mohly pomoci.

10 bodů k letošnímu postnímu období

  1. Zkusme zapojit ranní a večerní modlitbu do našich každodenních zvyků.
  2. Pamatujme na nedělní účast na bohoslužbě a dbejme na duchovní hygienu našich duší skrze častější účast na svátosti smíření.
  3. Vraťme pátečnímu dni jeho postní charakter, třeba tím, že v našem jídelníčku v ten den vynecháme masité pokrmy.
  4. Pokusme se vyvarovat hlučným zábavám a plesům v dobách postní a adventní.
  5. Nezatěžujme si svědomí zabíjením nenarozených dětí.
  6. Mějme v úctě své rodiče, a když zestárnou a jejich síly ochabnou, pamatujme na to, že jsme jejich dlužníci a na ně nezapomínejme.
  7. Vraťme do našich rodin manželskou věrnost a naše děti a mládež učme předmanželské čistotě.
  8. Podporujme se navzájem a povzbuzujme v pomoci chudým a potřebným třeba i skrze různé druhy almužny.
  9. Buďme k sobě ohleduplní a laskaví, držme svůj jazyk na uzdě, a pokud nám někdo ublíží tak mu odpusťme.
  10. Svým bližním přejme vždy a jen dobro a své srdce chraňme před jakoukoli závistí.

Přeji každému z nás požehnanou postní dobu s upřímnou snahou žít poctivý křesťanský život.

Předloha štědrovečerní modlitby v rodině

Příprava štědrovečerní večeře

Před večeří společně chystáme slavnostní stůl. Přikryjeme jej slavnostním ubrusem a ozdobíme větvičkami s jehličím. Na ubrus můžeme dát několik stébel slámy na památku Kristova narození na slámě betlémských jeslí. Na stůl položíme Písmo svaté a postavíme svíčku.
Na talíře jednotlivých členů rodiny připravíme vánoční oplatky.
Na přípravě se pokud možno podílí všichni členové rodiny. Je hezkým zvykem přichystat jedno místo navíc, které může symbolizovat místo pro Pána Ježíše. Může se tím vyjádřit také ochota přijmout „pocestného“
k štědrovečernímu stolu nebo může připomínat naše blízké, kteří nemohou být s námi nebo již zemřeli.
Když na kostelní věži zazvoní Anděl Páně (nebo ve stanovený čas), všichni se shromáždí ve slavnostním oblečení u štědrovečerního stolu a zapálí svíci, nejlépe od betlémského světla. V místnosti může zůstat přítmí.
Osoba, která vede obřady vigilie, zapaluje svíci na stole a promlouvá:

Světlo Kristovo.

Shromáždění odpovídají:

Bohu díky.

Na úvod je možné zazpívat píseň: Ejhle Hospodin přijde
(Kancionál, č. 101), kterou uzavíráme Advent, dobu očekávání.
Pak se rodina společně pomodlí modlitbu Anděl Páně (Kancionál, č. 005):

P. Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
V. a ona počala z Ducha Svatého.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
P. Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
V. ať se mi stane podle tvého slova.
Zdrávas, Maria…
P. A Slovo se stalo tělem
V. a přebývalo mezi námi.
Zdrávas, Maria…
P. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
V. aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
P. Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení
a kříž přivede k slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.
V. Amen.

Otec rodiny (nebo jiná osoba) uvede slavnost rodinného společenství

Děkujeme Bohu Otci za to, že před dvěma tisíci lety poslal na svět svého Syna Ježíše Krista, který se narodil v betlémském chlévě jako bezbranné dítě. Tuto radostnou událost pro celé lidstvo popisuje evangelium sv. Lukáše (Lk 2,1-14).

Úryvek evangelia přečteme z Bible nebo misálku nebo z letáčku.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
„V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení!“
Slyšeli jsme slovo Boží.

Po evangeliu některý z rodičů pokračuje těmito nebo vlastními slovy:

Dnes chceme společně prožít – slavnost rodinného společenství,
den narození našeho Pána Ježíše Krista a připomínáme si událost, kdy se stal jedním z nás. Stal se naším bratrem, abychom se mohli stát Božími dětmi. Odtud pramení naše velká radost, která dnešní noc a celé vánoční svátky obklopuje celý svět. Než si popřejeme požehnané svátky Pánova narození, prosme nebeského Otce za pokoj ve světě i v lidských srdcích, aby si všichni lidé uvědomili, že jsme jedna velká rodina a všichni jsme povoláni k lásce. Prosíme, ať Bůh svou milostí požehná naši vzájemnou rodinnou lásku a porozumění.
Nebeský Otče, dej, ať se Kristus narodí v srdci každého z nás.

A nyní, se v duchu křesťanské lásky a odpuštění, rozdělíme vánočním oplatkem – chlebem lásky. Otevírajíc naše srdce vzájemné lásce,
otevíráme je také na příchod Páně. V něm každý člověk najde dobrotu
a přátelství. Ať se navždy stane On, stálým členem naši rodiny
a našeho domova.

Členové rodiny si navzájem popřejí milostiplné svátky, dají si znamení pokoje (pozdravení nebo políbení), rozdělí se oplatkem
a pak mohou společně zazpívat vánoční píseň nebo koledu
(např. Narodil se Kristus Pán… Kancionál č. 201).
Pokračuje se modlitbou přímluv a díků.
Lze použít následující nebo se modlit vlastními slovy.
Je vhodné, aby se na nich podílela celá rodina.

Kristus, Syn věčného Otce, nám svým narozením a životem
v rodině Marie a Josefa dal příklad vzájemné lásky.
Proto ho prosme:

Odpověď: Pane, naplň nás svým pokojem!

– Pane, ty jsi svým životem v nazaretské rodině posvětil rodinný život, posvěť svou přítomností i naši rodinu.
– Ty jsi nám dal příklad modlitby, lásky a naplnění Otcovy vůle;
posvěť naši rodinu svou milostí a dej nám plnost svých darů.

– Ty jsi ve všem hledal slávu svého Otce;
pomáhej nám, ať je tvůj nebeský Otec, uctíván i v naší rodině.
– Ty jsi prokazoval dobro všude, kam jsi přišel;
upevňuj v naší rodině svornost a vzájemnou lásku.
– Ty jsi těšil zarmoucené a mírnil bolesti lidí;
proměň zármutky naší rodiny v radost.
– Ty jsi řekl: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“;
chraň vzájemné pouto naší manželské lásky, ať zůstává pevné a neporušené.

Rodiče a děti mohou přidat další vlastní prosby nebo díky.

Všechny naše prosby, i ty nevyřčené,
všechny naše radosti i bolesti nyní odevzdejme Bohu Otci v modlitbě, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus :
OTČE NÁŠ…

Modlitba před štědrovečerní večeří

(je možné zazpívat místo ní píseň před jídlem)

Bože, ty jsi poslal na svět svého Syna, aby se stal člověkem,
a poznal radosti a obtíže života lidské rodiny. Shlédni na naši rodinu shromážděnou kolem štědrovečerního stolu, která prosí o tvé požehnání. Ochraňuj nás a posiluj svou mocí. Prosíme o vše, co potřebujeme
k dobrému životu. Naplň nás duchem svornosti, ať žijeme ve spojení
s Kristem a vydáváme mu ve světě svědectví.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.

Po štědrovečerní večeři následuje modlitba po jídle.
Rodinné společenství vytvořené kolem stolu má dál pokračovat u vánočního stromečku rozdílením dárků, zpěvem koled a radosti z krásy Štědrého večera. Pokud to podmínky dovolí, mohou se manželé později ještě sami společně pomodlit a celá slavnost vrcholí účastí na „půlnoční“ mši svaté. Rodiny s malými dětmi samozřejmě mohou využít odpolední mši svatou.

Pastýřský list k Velikonocům 2018

Drazí bratři a sestry,

Kristus zvítězil! Zvítězil nejen nad smrtí, když třetího dne po svém ukřižování vstal z mrtvých, ukázal se svým učedníkům a mnoha dalším. On zvítězil nad smrtí proto, že před tím přemohl ďábla a zvítězil nad hříchem. Jeho vítězné tažení pokračuje ve všech, kteří křtem vstoupili do jeho smrti, byli zbaveni hříchu, který je příčinou smrti, dostali účast na jeho božském životě. On, vítěz nad hříchem i nad smrtí, už od křtu přebývá v nás. My jsme sice slabí a podléháme různým pokušením, protože žijeme ve svém těle uprostřed světa, ale v nás žije Vítěz.
Jestliže jsme se v postní době cvičili v důvěrném vztahu k Bohu a často jsme k němu volali, aby nás v naší slabosti posilnil, aby v nás a skrze naše srdce, které jsme mu odevzdali, miloval ty, které sami milovat nedokážeme, aby s námi nesl kříže, které jsou pro nás těžké, pak v době velikonoční jsme pozváni, abychom měli podíl na Kristově vítězném tažení světem. Začít musíme opět u sebe. Především nově uvěřme, že Kristus, ten slavný vítěz nad smrtí a přemožitel pekelných mocností, je v nás. Dejme mu v sobě prostor, dejme mu to místo, které mu patří, aby byl středem naší pozornosti, ne zapomenutý někde v koutě, na něhož si vzpomeneme jen, když je nám zle. Vychutnávejme si tu čest, které se nám dostalo jeho přítomností. Nebojme se z toho radovat a nestyďme se o tom mluvit.

Nejsme ještě v nebi a každý si vlečeme své kříže a slabosti, zlozvyky. Přepadají nás různá pokušení, jak už to k životu patří. Jako velikonoční lidé však na zkoušky a pokušení nemusíme být sami. Vítěz je nejen s námi, na naší straně, ale přímo v nás. Počítejme s ním. Nechejme ho zvítězit i v nás nade vším, co spoutává a omezuje. Už opravdu nemusíme být nesvobodnými otroky svých zlozvyků či starých chyb a špatných vztahů, už nemusíme tak často prohrávat v mravním boji a bát se překážek, které sami neumíme překonat. Stačí v každé těžké chvíli, kterou neumíme zvládnout dobře sami, říkat:

Ježíši, který jsi absolutním vítězem nad zlem, přemoz toto zlo ve mně.

Apoštolové dostali úkol vydávat svědectví o Zmrtvýchvstalém. Dnes je to úkol pro každého z nás. Jestli Kristus vítězí nad zlem v nás, stáváme se svědky jeho vítězství i pro naše okolí. Jeho vítězná přítomnost mění i naši tvář, která získává Kristovu podobu, a lidem z našeho okolí umožňuje setkání se Zmrtvýchvstalým v nás.
Ani z apoštolů se nestali andělé, ale zkušenost osobní proměny učinila jejich svědectví věrohodným. Petr, který Krista zapřel, nejen zakusil odpuštění, ale přijal dokonce pověření vést společenství církve. Opakovaná zkušenost odpuštění, Kristovy lásky a jeho vítězství nad naší ubohostí je i dnes pozváním do společenství církve. Když emauzští učedníci potkali na cestě Krista a poznali ho při lámání chleba, spěchali do společenství. Každá pravá zkušenost se Zmrtvýchvstalým přivádí do církve a zve k aktivnímu zapojení do farnosti. Tam nás, stejně jako emauzské učedníky, čeká nové setkání s vítězným Kristem. Ten, který řekl, že bude uprostřed těch, kteří jsou v jeho jménu, se po vzkříšení opakovaně zjevuje ve společenství apoštolů. Velikonoční církev je pak společenstvím nejen v rovině lidské, přátelské, ale i božské, protože je tajemným tělem Kristovým a znamením jeho přítomnosti pro svět.

Setkání se Zmrtvýchvstalým ve společenství přitahovalo věřící v Krista každou neděli. I Vás si dovoluji pozvat do shromáždění církve nejen kvůli tomu, že jde o naši nedělní povinnost, ale především kvůli příležitosti setkat se s Kristem a vytvářet spolu s ostatními svaté společenství církve, tajemného Kristova těla, které je pro okolní svět viditelným znamením Kristovy přítomnosti a živým svědectvím jeho vítězství, které přináší naději světu. Pokud se bez vážného důvodu nepodílíme na vytváření živého společenství církve, oslabujeme její přítomnost ve světě. Přitom musíme uznat, že svět má na naše svědectví právo. Rád bych Vás proto pozval ke mši svaté i v jiné dny, než neděle, abyste pro sebe čerpali posilu a povzbuzení a zároveň vydávali světu svědectví. Na naší aktivitě bude záležet, jestli současný svět uvidí živou církev a bude mít možnost setkat se v našem společenství s vítězným Kristem. I to je misie, i to je velikonoční svědectví o Zmrtvýchvstalém, které jsme posláni vydávat.

Blahopřeji Vám ke vznešenému úkolu vydávat svědectví o přítomnosti vítězného Krista a pověření přinášet dnešnímu světu skutečnou naději. Děkuji všem, kteří se umějí radovat z přítomnosti Zmrtvýchvstalého ve svém srdci a nechávají ho v sobě vítězit nad zlem. Všem přeji mnoho radostných zkušeností z vítězství Krista v nás. Těším se na Vaši spolupráci při vydávání svědectví o Zmrtvýchvstalém našemu okolí.

Velikonoční radost ať naplní každého z Vás a radost z Hospodina ať je Vaší silou! K tomu ze srdce žehná

arcibiskup Jan

Pastýřský list pro první postní neděli 2018

Drazí bratři a sestry,

z evangelia jsme slyšeli, že Duch vedl Ježíše na poušť. Vede Duch Svatý i nás? Kam nás chce Duch vést v postní době? Umíme ho slyšet? Jak je to s jeho vedením? Někteří lidé nepřemýšlejí o duchovních věcech, i když jsou křesťany. Možná se snaží být dobří a plnit povinnosti, ale zůstávají se svým životem sami. To je škoda. Jestli si nás Bůh tak zamiloval, že se kvůli nám stal člověkem a za nás umřel, abychom my mohli věčně žít, bylo by dobře přátelství s ním více rozvinout. Vnímat jeho přítomnost, být pozorný k jeho vedení, prožívat radost z jeho blízkosti a zakoušet dobrodružství společné cesty.

V době Velkého postu si obvykle dáváme nějaká předsevzetí, snažíme se o kající a dobré skutky, odnaučujeme se zlozvykům či procvičujeme ctnosti. Našim cílem však není dokonalost podle nějakého daného vzoru, nýbrž splnění toho, co od nás Bůh očeká- vá. Každý jsme jiný a Bůh to ví. On jediný zná naši osobní cestu. Základní rysy toho, co od nás Bůh čeká, jsou pro všechny stejné. Všem dal pravidla svých přikázání, od všech čeká, že budou plnit své povinnosti jako členové rodiny či církve, povinnosti pracovní nebo občanské. Každému dal svědomí, abychom je poslouchali. Svědomí je přece Boží hlas v srdci člověka. Také andělu strážnému říkáme v modlitbě: na tvá vnuknutí pozor dávám. Ano, andělé jsou Božími posly, kteří připravují cestu pro Ducha Svatého, který pak působí v duši, když ona říká andělovu poselství jako Maria své ano. Jeho působením se i v nás stává Bůh novým způsobem přítomný, když žijeme Boží slovo. Isvětci nás učí, že přijímat a uskutečňovat podněty Ducha Svatého je nejlepší cestou k našemu posvěcení.

Čím začít? Uvěřit, že mě Bůh miluje a rozhodnout se nikdy mu neříkat NE. O některých věcech víme docela jasně, že je Bůh chce, či nechce. Odmítnout hřích a plnit povinnosti. Když poslechneme v jasných věcech, můžeme počítat s tím, že nám Bůh ukáže další cestu.

Ne každý nápad je od Boha. Proto je třeba rozlišovat. K tomu použijeme jednoduchá pravidla: Protože Bůh si nikdy neprotiřečí, Duch Svatý od nás nemůže svým vnuknutím žádat něco, co by bylo proti Božímu slovu, učení církve či povinnostem našeho povolání. Boží vnuknutí může zpočátku probouzet strach, ale když ho přijmeme, naplní nás pokojem a pocitem pokory. Některá vnuknutí nevyžadují žádné rozvažování, když vedou například k tomu, abychom věc, která je naší povinností, dělali pečlivě, s dobrým úmyslem, z lásky. Pokud nás vnuknutí vede k něčemu nezvyklému, je třeba zvážit, jestli je to rozumné, jestli to neodporuje našim povinnostem, jestli se nám opravdu zdá, že jde o Ježíšův hlas, jestli v sobě cítíme pokoj, když s ním souhlasíme. Pokud jde o věci závažné, pak je třeba to vidět a vážit s někým jiným, například se zpovědníkem. Taková porada může nejen chránit před chybou, ale také vést k pokoře a pokoji duše.

Díky poslušnosti Bohu i v maličkých věcech můžeme na duchovní cestě udělat větší pokrok, než za léta úsilí, které jsme si stanovili sami. Věrnost malým věcem přitahuje velké. Když si však uvědomíme, že jsme nějaké vnuknutí Ducha zanedbali, není třeba klesat na mysli, ale pokorně odprosit Pána a prosit o víc věrnosti. Když se zdá, že jsou před námi těžké věci, na které nemáme dost sil, řekněme mu s jednoduchostí a důvěrou: Pane, já na to nemám, ale když to opravdu chceš, dej mi k tomu sílu a já jdu do toho. Když máme mluvit, poprosme kratince: Dej mi, Pane, svého Ducha. Mluv skrze mne ty, ať se ukáže tvá moudrost. Když nedokážeme někoho milovat: V této situaci, Pane, neumím milovat, ale ty to dokážeš. Já ti dám k dispozici své srdce a ty v něm miluj. Když přijde nějaký kříž: Pane, nikdo není větším odborníkem na nesení kříže, než ty. Nes ho se mnou.

Abychom lépe vnímali Boží blízkost během dne, je třeba si udělat každý den chvilku na důvěrné setkání s ním v modlitbě. Vejít do hlubiny svého srdce a tam se s ním setkat. Tak se ztišit a zmlknout, abychom mohli slyšet jeho hlas. Vychutnat jeho blízkost a přátelství. Najít odvahu lišit se od světa a být v postoji lásky. Když se někdy zdá, že je Bůh daleko, že ho neslyšíme, ba ani on nás neslyší, udělejme nezištný dobrý skutek. Protože on je Láska, není možné, aby nebyl v nás, když milujeme.

Drazí přátelé,
vstupme do postní doby jako do školy. Udělejme si tentokrát kurz přátelství s Bohem a nechejme se vést Božím Duchem. Buďme si navzájem dobrými spolužáky a povzbuzujme se, pomáhejme si, sdělujme si své zkušenosti. Ručím Vám, že pro všechny, kteří to vezmou vážně, bude tato postní doba božským dobrodružstvím a skvělou přípravou na Velikonoce, na nový objev Zmrtvýchvstalého.

K tomu všem ze srdce žehná
arcibiskup Jan

Modlitby a dobré skutky k získání plnomocných odpustků

V nové Příručce odpustků je 70 položek modliteb a dobrých skutků obdařených plnomocnými a (nebo) částečnými odpustky.
Za zvláštní zmínku stojí čtyři následující udělení.
Zde jsou: (mějme na paměti, že jenom jeden plnomocný odpustek může být získán stejný den)

1) Plnomocný odpustek je udělen věřícímu, který navštěvuje Nejsvětější Svátost, aby před ní adoroval nejméně půl hodiny.
2) Plnomocný odpustek je udělen věřícímu, který nejméně půl hodiny rozjímá Písmo svaté s úctou povinnou Božímu slovu a formou duchovního čtení.
3) Plnomocný odpustek je udělen věřícímu, který vykonává zbožné cvičení křížové cesty. Kdo nemůže přecházet od zastavení k zastavení, může získat stejný plnomocný odpustek nejméně půlhodinovým čtením a rozjímáním o utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista.
4) Plnomocný odpustek je udělen věřícímu, který recituje nejméně pět desátků růžence s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích v kostele nebo veřejné oratoři nebo v rodině nebo v řeholní komunitě nebo nějakém zbožném sdružení. Pět desátků se má odříkat najednou, a když je to veřejně, jednotlivé zastavení se má oznámit před každým desátkem.

Ve všech těchto případech se má pomodlit podle vlastního výběru Otčenáš a Zdrávas Maria nebo jiné modlitby na úmysl Svatého otce.

K získání plnomocného odpustku jsou nutné čtyři věci:
1) Vykonání skutku, s kterým je spojen odpustek.
2) Svátostná zpověď.
3) Eucharistické přijímání.
4) Modlitba na úmysl Svatého otce.
Navíc je požadováno, aby se nelnulo k hříchu, a to i všednímu.

Podmínky zpovědi, přijímání a modlitby na úmysl papeže mohou být splněny několik dní před nebo po vykonání předepsaného skutku. Ale je vhodné, aby modlitby za papeže a přijímání bylo stejný den jako vykonání skutku.

A ačkoli jedna zpověď stačí pro získání několika plnomocných odpustků v různých dnech, pro získávání denně plnomocných odpustků jděte ke zpovědi nejméně jednou za dva týdny.

Je nutno přijímat eucharistii a modlit se na úmysly Svatého otce k získání každého plnomocného odpustku. Podmínka modlitby na úmysl papeže, jak již bylo uvedeno, je plně splněna jedním Otčenášem a Zdrávas Maria, ačkoliv je možnost pomodlit se jinou modlitbu. (Ale když je předepsána návštěva kostela jako v den památky na všechny věrné zemřelé, předepsané modlitby jsou jeden Otčenáš a jedno Věřím).

Ti, kdo užívají zbožné předměty jako kříže, růžence, škapulíře, medailky se zbožností, když je řádně posvěcen jakýmkoli knězem (jednoduchým pokřižováním a příslušnými slovy), mohou získat částečný odpustek. Ale jestliže je zbožný předmět požehnán papežem nebo nějakým biskupem, věřící, který ho zbožně užívá, může získat také plnomocný odpustek na svátek svatých apoštolů Petra a Pavla, jestliže pronese vyznání víry při použití jakékoli platné formule například Apoštolské vyznání.

Ostatní udělování odpustků.
Jedním z nových předpisů pro získání plnomocných odpustků je, že osoba může získat jenom jeden plnomocný odpustek v jednom dni.
Je jenom jedna výjimka z tohoto pravidla:
osoba, která již tento odpustek získala na tento den a tentýž den je v nebezpečí smrti, může získat plnomocný odpustek spojený s apoštolským požehnáním obvykle udělovaným s posledními svátostmi.

Je stále mnoho modliteb a dobrých skutků, se kterými jsou spojené plnomocné odpustky například:
1. Nejméně půlhodinová adorace před Nejsvětější Svátostí.
2. Přijetí požehnání papeže městu a světu (Urbi et orbi)
dokonce i prostřednictvím rozhlasu.
3. Návštěva hřbitova a modlitby za duše v očistci v době od 25. října do 8. listopadu.
4. Zbožná přítomnost při slavnostním závěru Eucharistického kongresu.
5. Nejméně třídenní exercicie.
6. Veřejná recitace Zasvěcení na svátek Nejsvětějšího Srdce.
7. Veřejná recitace Zasvěcení lidského rodu Kristu Králi na svátek Krista Krále.
8. Hodinka smrti, kdy nemůže být přítomen kněz, aby udělil svátosti a apoštolské požehnání s plnomocným odpustkem za předpokladu, že se tento člověk v životě pravidelně modlil. Je chvályhodné použít kříž k získání tohoto odpustku.
Podmínka „za předpokladu, že se pravidelně modlil“ v tomto případě nahrazuje tři obvyklé podmínky k získání plnomocného odpustku.
A tento plnomocný odpustek může být získán dokonce i tehdy, když tento člověk již získal plnomocný odpustek za nějaký jiný dobrý skutek ve stejný den.
9. Zbožné používání nějakého zbožného předmětu (kříž, růženec, škapulíř, medailka) požehnaného papežem nebo kterýmkoli biskupem. Tento plnomocný odpustek může být získán jen na svátek svatých apoštolů Petra a Pavla a musí se také recitovat vyznání víry například apoštolské vyznání víry.
10. Přítomnost na slavnostním ukončení misie, když se rovněž vyslechla některá kázání během misií.
11. Přijetí prvního svatého přijímání nebo zbožná přítomnost při obřadech prvního svatého přijímání.
12. Pro kněze, který celebruje svou první mši svatou slavnostním způsobem a také pro věřící, kteří jsou zbožně přítomni při této mši svaté.
13. Modlitba růžence v kostele nebo veřejné oratoři nebo v rodině nebo v řeholním společenství nebo ve zbožném společenství. Růžencem se zde míní nejméně pět desátků.
K získání plnomocného odpustku je třeba se modlit růženec nepřetržitě, bez přerušení. K ústní modlitbě musí být přidáno zbožné rozjímání o tajemstvích, při veřejné recitaci tajemství musejí být oznámena podle schváleného zvyku, ale při soukromé recitaci stačí přidat rozjímání o tajemstvích k ústní modlitbě.
14. Pro kněze, který při 25., 50. a 60. výročí svého svěcení na kněze obnovuje své rozhodnutí věrně plnit povinnosti svého povolání…
A jestliže kněz celebruje svou jubilejní mši slavnostním způsobem, věřící při této mši mohou získat plnomocný odpustek.
15. Nejméně půlhodinové duchovní čtení Písma svatého s úctou patřičnou Božímu slovu.
16. Veřejná recitace hymnu Te Deum jako díkučinění poslední den v roce.
17. Zbožná veřejná recitace hymnu Veni Creator
prvního ledna a na Svatodušní svátek.
18. Konání křížové cesty. Na místech, kde jsou vyznačena zastavení, je požadováno zbožné rozjímání o utrpení a smrti Krista (není to nutné přesně ve fázi vyznačené příslušným zastavením) a pohyb od jednoho zastavení k druhému. V případě velkého množství lidí, kdy by pohyb lidí od zastavení k zastavení vedl k rušení, postačuje, aby jen vedoucí se pohyboval od jednoho zastavení k druhému, a zbytek může zůstat na svých místech. Ti, kteří nemohou jít křížovou cestou, mohou získat stejný plnomocný odpustek nejméně půlhodinovým zbožným čtením a rozjímáním o utrpení a smrti Krista.
19. Návštěva farního kostela o poutním svátku nebo druhého srpna (Porciunkula). (Když je předepsána návštěva kostela, je modlitbou na papežův úmysl jeden Otčenáš a Věřím).
20. Při návštěvě kostela nebo oltáře ve dni jejich posvěcení.
21. Při návštěvě kostela nebo veřejné oratoře nebo poloveřejné oratoře pro ty, kteří mají právo ji použít na den všech věrných zemřelých. Tento plnomocný odpustek je použitelný jen ve prospěch duší v očistci. Se souhlasem ordináře smí být získán na svátek všech svatých nebo následující neděli.
22. Obnova křestních slibů použitím jakékoli obvyklé formule během oslavy velikonoční vigilie nebo při výročí vlastního křtu.

 

Zdroj: Nové předpisy o odpustcích; Co jsou a jak získat odpustky, P. Winfrid Herbst S.D.S