Author: farnost

Přehled duchovních úkonů za rok 2019

Farnost Boršice u Blatnice
Obce: Boršice u Blatnice a Suchov

1. Svátost křtu
Pokřtěných bylo celkem 9 osob (v roce 2018 – 8 osob):
z toho z Boršic byly 4 dětí,
ze Suchova – 2,
od jinud – 3 dětí.
V uvedeném údaji odkud byly pokřtěné osoby
se počítá současné trvalé bydliště pokřtěného.
Z celkového počtu 9 pokřtěných bylo:
8 děti ve věku do jednoho roku života,
1 dítě bylo starší než jeden rok.
Křestní dny v našich farnostech jsou vždy 1. víkendy sudých měsíců.

2. Svátost biřmování
Poslední biřmování bylo v naší farnosti 5. září roku 2015.
Biřmování se v ten den konalo v kapli sv. Lukáše na Suchově.
Celkem bylo biřmovaných 16 osob.
Biřmování tehdy uděloval olomoucký pomocný biskup
Mons. Josef Hrdlička.
Další biřmování mělo být letos (2020) v září v Boršicích.
Nicméně kvůli koronavirové epidemii bylo přesunuto na rok 2021.
Přesné datum bude včas oznámeno.
Příprava na biřmování začala na začátku září roku 2019,
pak na jaře byla přerušena a bude pokračovat až na konci letošního roku.
Pro informaci jen připomínám,
že svátost biřmování může přijmout katolický křesťan
v jakémkoli věku (dolní hranice je zhruba 15 let, horní neexistuje).
Také připomínám, že úkol kmotra, ať u svátosti křtu nebo u biřmování,
může plnit jen ten, kdo již sám byl biřmovaný,
žije podle křesťanských zásad, ke kterým u sezdaných,
mezí jiné patří také církevně uzavřené manželství.

3. Svaté přijímání
Slavnost 1. svatého přijímání byla u nás naposledy v roce 2018, 27. května,
během které po prvé ke svatému přijímání přistoupilo 14 děti:
13 děti bylo z 3. třídy a 1 dítě bylo ze 4. třídy základní školy.
11 děti bylo z Boršic a 3 děti ze Lhotek.
1. svaté přijímání udělil tehdy v naší farnosti zcela výjimečně
olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.
Navíc jak sám přiznal, bylo to poprvé,
kdy jako arcibiskup uděloval 1. svaté přijímání v nějaké farnosti.
Svatých přijímání se loni v naší farnosti
(Boršice a Suchov dohromady) podalo kolem 13 000,
(v roce 2018 to bylo 12 000).
V Boršicích se loni podalo kolem 9 000 svatých přijímání
(v roce 2018 to bylo také 9 000),
a na Suchově se loni podalo kolem 4 000 (v roce 2018 to bylo 3 000).

4. Účast na bohoslužbách
Minulý rok se v našich farnostech konalo sčítání lidí na bohoslužbách.
Bylo to o víkendu 28./29. září.
Výsledky byly následující:
Boršice (sobota večer) – 110 lidí (v roce 2018 bylo 100),
Boršice (neděle ráno) – 70 lidí (v roce 2018 bylo 68),
celkem tedy pro srovnání s rokem 2018
bylo v roce 2019 v Boršicích na nedělních mších sv. o 12 lidí více.
Suchov (neděle) – 77 lidí (v roce 2018 bylo 68).
Nová Lhota (neděle) 122 lidí (v roce 2018 bylo 133).

5. Lektoři
V roce 2008 jsme zavedli pravidelnou službu lektora
v našich kostelích.
V současné době máme v Boršicích minimálně 19 lektorů.
Na Suchově je 7 lektorů.
Na Nové Lhotě je 12 lektorů.
Bylo by dobré, kdyby řady lektorů doplnilo víc mužů,
zvláště tady v Boršicích!

6. Svátost manželství
V roce 2019 se v naší farnosti konalo 9 svateb.
4 svatby byly v Boršicích a 5 na Suchově.
(v r. 2018 byly v naší farnosti celkem 3 svatby;
všechny byly v Boršicích).
Příprava snoubenců v naší farnosti
je vždy zahájená v měsíci lednu každého roku.
Příprava probíhá na faře společně se všemi snoubenci,
kteří plánují v brzkém budoucnu uzavřít svátost manželství.
Navíc z rozhodnutí České biskupské konference od roku 2014 je nutné,
aby snoubenci absolvovali ještě další přípravu na centrum pro rodinu.
Pro naši farnosti nejbližší centra pro rodinu jsou:
ve Veselí n./M., v Uherském Brodě nebo v Uherském Hradišti.

7. Návštěvy nemocných
V roce 2019 pravidelné návštěvy nemocných
si v Boršicích vyžádalo 5 farníků (v r. 2018 to bylo 6).
Na Suchově si tyto návštěvy vyžádalo loni také 5 farníků
a na Nové Lhotě 20.
Minulý rok se o víkendu 28./29. září
konaly v našich farnostech mimořádné bohoslužby
s udělováním svátosti pomazání nemocných.
Tuto svátost přijalo tehdy v našich farnostech
celkem 102 lidí (v r. 2018 to bylo 108 lidí):
v Boršicích – 41 lidí (v r. 2018 to bylo 50 lidí),
na Suchově – 29 lidí (v r. 2018 to bylo 28 lidí),
a na Nové Lhotě – 32 lidí (v r. 2018 to bylo 30 lidí).
Svátostné pomazání nemocných se také uděluje dvakrát do roka
všem nemocným, které kněz pravidelně navštěvuje u nich doma.
Tuto svátost se uděluje před vánocemi a velikonocemi.

8. Zemřelí
Pohřbených v naší farnosti bylo loni celkem 7 farníků:
z toho v Boršicích bylo 5, a na Suchově 2
(v r. 2018 jich bylo pohřbených celkem 13).
Z těch 7 pohřbených v roce 2019 byli jen 3 zaopatření,
4 byli nezaopatření.
(v r. 2018 na 13 pohřbených bylo 5 nezaopatřených).

9. Náboženství
Do náboženství ve školním roce 2019/2020
bylo v Boršicích přihlášených celkem 23 děti,
z celkového počtu 29 děti ve škole.
Z toho vyplývá,
že do náboženství chodilo 79% děti, které byly v tom roce v naší škole.
V školním roce 2018/2019 bylo v Boršicích v náboženství 28 děti,
z celkového počtu 36 děti ve škole.

10. Ministranti
V roce 2019 bylo tady v Boršicích 18 ministrantů.
V roce 2018 to bylo 26 ministrantů.
Bohužel ale někdy to v našem kostele vypadá tak,
jako bychom ministrantů neměli vůbec.
Pro srovnání na Suchově byli 2 ministranti.
Na Nové Lhotě bylo 14 ministrantů.

11. Schóla
Od loňského roku je schóla tady v Boršicích fakticky v troskách.
To, co ještě před pár léty bylo u nás samozřejmosti,
tzn. že schóla doprovází zpěv nejenom na dětských bohoslužbách v pátky
ale také pravidelně zpívá na mších sv. o víkendech a svátcích
je již dnes minulosti.
Moc bych si přál, aby se schóla v naší farnosti opět obnovila.
Prosíme o modlitby za obnovení schóly a dar aktivních členů.

12. Úklid kostela
Od roku 2009 v naší farnosti fungují skupinky žen,
které mají na starosti úklid kostela.
Těchto skupinek je v současné době celkem 18.
Z toho vyplývá, že na jednu skupinku připadá
maximálně třikrát do roka úklid kostela.

13. Kostelníci
Náš kostel má 3 kostelníky:
pana Josefa Bulína, pana Antonína Hrabala a pana Josefa Slaníka.
Na Suchově je jen jeden nebo spíše jedna kostelnice.
Na Nové Lhotě jsou již také 3 kostelníci
a snad v brzké době přibude ještě jeden.

14. Poutě
V roce 2019 se farníci naších farnosti zúčastnili pouze třech společných pouti:
– v sobotu 23. března na Velehrad
v rámci poutě veselského a kyjovského děkanátu
za obnovu našich rodin a za nová kněžská a řeholní povolání
(na autobus bylo přihlášených celkem 25 lidí);
– v neděli 18. srpna do Staré Turé (SK)
(autobus se neobjednával);
– v sobotu 07. září do Štípy
(na autobus bylo přihlášených celkem 32 lidí);
Co se týče pouti v letošním roce 2020,
tak kvůli koronavirové epidemii naše farnost nebude organizovat žádnou pouť.

15. Internetové stránky farnosti
V říjnu roku 2016 jsme uvedli do provozu
společné webové stránky pro naše farnosti pod názvem:
„Farní stránky
katolického společenství v Boršicích u Blatnice, v Nové Lhotě a na Suchově“.
Práci s jejich vedením se ujala Anežka Kazíková z Nové Lhoty.
Adresa stránek je:
www.borsiceublatnice.farnost.cz
Na internetových stránkách farnosti
najdete každý týden aktuální rozpis bohoslužeb
s konkrétními úmysly jednotlivých mši svatých,
dále pak všechny ohlášky nebo oznamy farnosti,
krátké historické informace o našich farnostech
ale i rozpis služeb úklidu a lektorů,
včetně liturgických textů z následující neděle.
Jejich obsah se bude postupně doplňovat.

15. Poděkování
Upřímné poděkování vyjadřují teď kostelníkům, ministrantům, schóli, lektorům a členům farní rady za jejich službu a pomoc.
Na závěr vyjadřuji ještě upřímný Pán Bůh zaplať:
paní Andráškové za pečlivou práci s přípravou podkladů k účetnictví,
paní Halíkové za starostlivost o výzdobu kostela,
paní Němčíkové za dlouholetou službu praní kostelního prádla,
paní Evě Halíkové a Radku Dulovi za počítání peněz,
paní Mirce Pinkavové
za přípravu rozpisu služeb lektorů a služeb úklidu kostela,
a také za pomoc v práci při matričních záležitostech,
všem, kteří pravidelně v sobotu uklízí náš kostel,
také těm, kteří jen příležitostně nabídli svou pomoc.
V neposlední řadě Pán Bůh zaplať patří také
všem zaměstnancům naší obce, jejímu vedení,
s panem starostou Bohuslavem Vávrou v čele
nejen za podporu a spolupráci
ale i za veškerou pomoc po všech stránkách,
které se mi od nich dostalo.

Všem farníkům vyjadřuji poděkování za jakoukoliv pomoc,
přízeň a modlitbu.
V brzké době bude připraven
výkaz o hospodaření naši farnosti za rok 2019.

P. Norbert Wacław Nawrath

6. neděle velikonoční – neděle modliteb za pronásledované křesťany

Blíží se 6. neděle velikonoční (17.5.), která bude v katolické církvi věnována modlitbám za pronásledované křesťany.

Křesťané jsou nadále nejpronásledovanější náboženskou skupinou a útlak stále roste. Ze zemí vedených marxistickou ideologií přicházejí špatné zprávy. Ve více než miliardové Číně jsou podle pozorovatelů represe nejhorší od doby „kulturní revoluce“. Hlavním zdrojem současného útlaku je ale náboženský fundamentalismus, především islámský. Počet útoků na křesťany roste také v hinduistické Indii a buddhistické Barmě nebo na Srí Lance.
Zvláště tragická je situace křesťanů v zemích Středního východu. S velkou starostí sledujeme osud křesťanů v oblastech, kde křesťanství vzniklo a kde starobylým křesťanským církvím hrozí zánik. Charakter genocidy má pak protikřesťanský teror v Nigérii, kde se křesťané stali lovnou zvěří pro muslimské fulbské pastevce a džihádisty z teroristické organizace Boko Haram.

Nejdůležitější lidské právo
Křesťané považují náboženskou svobodu za nejdůležitější ze všech lidských práv, protože přímo souvisí s věčným osudem člověka, se smyslem života v čase a věčnosti. Náboženská svoboda znamená, že každý člověk může svobodně vykonávat, hlásat a také měnit svou víru, aniž by mu v tom bránila společnost a stát. Toto právo je vlastní každému člověku ve smyslu přirozeného práva, a je tedy založené na přirozené důstojnosti každého jednotlivce. Náboženská svoboda není závislá na názorech a rozhodnutí druhých, ani na mínění většiny, státu nebo většinového náboženství. Tento velkorysý koncept náboženské svobody nám poskytuje měřítko pro posuzování diskriminace a pronásledování křesťanů nejen v muslimských zemích, ale bohužel stále více i v buddhistických a hinduistických systémech. Situace menšin, jako jsou Židé a křesťané, je v různých muslimských zemích velmi různá. Je ale možné učinit obecné prohlášení: téměř v žádné zemi s muslimskou většinou není náboženská svoboda plně zaručena a realizována. Pod tlak se dostávají křesťané i na Západě. Jejich názory a postoje překáží stále silnější sekularizaci i islamizaci.

Nezájem veřejného mínění
Je příznačné pro sekularizovaného „ducha doby“, že utrpení a svědectví křesťanů, jakkoliv velké a zřetelné, není v centru pozornosti veřejnosti. V době, která se považuje za moderní, osvícenou a progresívní, máme povinnost být na straně lidí, kteří jsou za svou víru, šikanováni, biti, mučeni a vražděni. Solidarita s pronásledovanými má biblický základ v prvním listu apoštola Pavla Korintským – „Trpí-li jedna část, trpí s ní části všechny“ (12.26). V praktické rovině jsou křesťané často jediní, kdo mohou pomoci. Buďme proto s pronásledovanými křesťany v modlitbách alespoň o 6. neděli velikonoční!

Monika Kahancová
výkonná ředitelka CSI ČS

Pozn.: V našich farnostech se sbírka na pronásledované křesťany bude konat následující neděli 24.5.2020.

Pastýřský list k neděli pronásledovaných křesťanů

Drazí bratři,

stále jsme v mimořádné situaci. I když už máme možnost slavení veřejných bohoslužeb, jsme ještě omezení. V dubnových ACO jsem oznámil, že po dobu krizového stavu se ruší plánované sbírky. Tak to platí i svatodušní sbírce na církevní školství. Ta se letos nekoná.

Zároveň ale myslím na to, že pronásledovaní křesťané to mají v této době dvojnásob těžké. Jejich pronásledování neumlká, ale současně zbytek křesťanů jim přestává věnovat pozornost, když řeší své problémy s koronavirem a pak bude řešit problémy hospodářské krize.

Na 6. neděli velikonoční připadá den modliteb za pronásledované křesťany. I když bude v kostele málo lidí, pamatujme, prosím, společně na pronásledované křesťany. A jako obětní dar k těmto modlitbám přidejme ohlášenou sbírku na pomoc křesťanům na Blízkém východě, i když bude skromná.

V příloze posílám dopis národní ředitelky CSI, organizace, která se věnuje informacím o pronásledovaných křesťanech.

S přáním všeho dobra od Pána zdraví a ze srdce žehná

+Jan Graubner

Meditace na 1. sobotu v květnu 2020

Nalezení Pána Ježíše v chrámě

Autor: P. Andrzej Gładysz, SAC
Zdroj: Farnosti Radešínská Svratka a Olešná
www.pallotini-pastorace.cz

„Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem“ (Lk 2, 41-42)
– píše evangelista Lukáš.
Víme, že když sv. Lukáš psal evangelium, hledal opravdové svědky událostí, které se staly.
A tak se setkal i s Tebou, Mario.
Vyprávěla jsi mu o dětství svého Syna a našeho Spasitele, a také o tom všem,
co se v Jeho životě stalo, protože Ty jsi to všechno prožívala spolu s Ním.
Také náš dnešní úryvek jistě pochází z Tvých úst.
I když zdá se být na první pohled úplně obyčejný, je velmi důležitý pro naši Spásu.
Vyprávěla jsi jej Lukášovi, a on jej předal zase nám.
S radostí, se zpěvem a se slovy žalmů na rtech jste šli s celou rodinou do Jeruzaléma,
abyste se setkali s Bohem v chrámě a abyste Mu vzdali chválu.
Přiznejme si, že my to máme dnes snadnější – jestliže se chceme setkat s Bohem,
nemusíme putovat dlouhé kilometry, ale můžeme přijít do nejbližšího kostela,
pokleknout před Svatostánkem a tam Boha adorovat.
A přesto někteří z nás rádi putují na různá poutní místa, zejména Mariánská:
jako je např. sv. Hostýn, Vranov, sv. Kopeček, Velehrad, Křtiny,
Čenstochová, Medžugorje, Lurdy, Fatyma, …
Během cesty zakoušíme únavu, úpal, nebo prudké lijáky,
jsme zpoceni a máme puchýře na nohou, …
Ale jakou radost pak prožíváme, když dorazíme do cíle.
Mario, Ty přece znáš ty těžkosti a také tu radost.
Sama jsi je zakoušela, když jste putovali spolu se svými blízkými,
přáteli a sousedy do Jeruzaléma, abyste tím vyplnili nejen právo,
ale především touhu Vašich srdcí.
Spolu se sv. Josefem jste už předtím byli v tomto Jeruzalémském chrámě.
Bylo to před dvanácti lety, když jste obětovali Vašeho malého Syna Bohu Otci.
Tehdy byl Vámi slavnostně uveden do chrámu.
Nesla jsi Ho ve svém náručí a On přišel do svého vlastnictví.
Proběhlo to tak skromně a nenápadně, že kromě Simeona a Anny, si toho nikdo nevšiml.
Nyní Ježíš obnovuje svůj příchod, ale už jako dorůstající chlapec s vědomím,
že ten krásný a mohutný chrám je „domem Jeho Otce“, a že je také Jeho domem.
Ty i sv. Josef, jste to věděli také, a přesto Vás tato pravda později tolik překvapila…
A když skončily slavnosti, vydali jste se spolu s ostatními poutníky z Nazareta zpět domů. Většinou to bylo tak, že se poutníci rozdělili do dvou skupin: na muže a ženy.
Děti mohly jít buďto s jednou nebo s druhou skupinou.
Proto není divu, že v tom počátečním zmatku, si rodiče ani nevšimli,
že Ježíš mezi nimi není.
Myslela jsi, že je Ježíš s Josefem a Josef zase, že je s Tebou.

Až po úmorném a horkém dni jste se zděšením zjistili, že Ježíš mezi vámi není.
Nechtělo se věřit této skutečnosti, nastalo strastiplné vyptávání se u všech poutníků
a postupně narůstala ta strašná představa: Ježíš se někde ztratil.
Nejspíš zůstal v Jeruzalémě. Co s Ním asi je?
Asi někde bloudí, je sám a hladový v ulicích Jeruzaléma… Je tam přece tolik nebezpečí.
A co když je Mu líto, že jste Ho ztratili?
„Bůh nám důvěřoval, svěřil nám svůj největší poklad, Svého Syna“ – myslela jsi
– „a my jsme Ho zklamali, ztratili jsme Ho.“
Jak muselo trpět, Mario, Tvé Neposkvrněné Srdce,
jak muselo být drásáno těmi pochybnostmi a obavami.
I když jsi zcela důvěřovala Bohu, že nedopustí žádné neštěstí,
přesto jsi to všechno prožívala s bušícím srdcem a očima zalitými slzami…
Také dnes se Tvé oči naplňují slzami a Tvé srdce bolestí, když vidíš, jak ztrácíme Tvého Syna… Když jste byli v Jeruzalémě, to ne Vy jste ztratili Ježíše, ale On se na chvíli vzdálil od Vás.
A v našem životě to je spíš naopak – Ježíš se nevzdaluje od nás,
ale skrze naše hříchy se od Něj vzdalujeme my sami.
A některým křesťanům je to jakoby jedno, nezajímá je to,
a Ty to všechno vidíš a prožíváš s bolestí.
Jakoby je hřích a nepřítomnost Ježíše v srdci vůbec nezajímala.
Zpovídají se, Ježíš se k nim znovu vrací…a oni z toho nemají radost.
Často se zpovídají jen tak narychlo, bez nějaké hlubší přípravy,
jen tak, aby se neřeklo, aby měli splněnou „křesťanskou povinnost“,
a za nějaký čas si už na to ani nevzpomenou…
Z jejich tváře nezáří radost, že se k nim Ježíš vrátil, že přešli ze smrti do života.
V důsledku své chabé víry a chladného srdce
jakoby neviděli ten rozdíl mezi životem s Ním a bez Něj.
Mario, jak moc trpí Tvé Neposkvrněné Srdce plné vroucí lásky ke svému Synu,
když vidí tu náboženskou vlažnost tolika křesťanů a Tvých dětí.
Úplně jiná reakce byla u Tebe a sv. Josefa,
když jste Ho po dlouhém hledání nakonec nalezli v chrámě.
Naplnila Vás radost a pocítili jste velkou úlevu.
Kéž je to i pro nás rada, kde máme hledat Ježíše, když Ho ztratíme.
Hledejme Ho v chrámě, v kostele,
v dobře připravené svátosti smíření zakončené opravdovým předsevzetím.
A potom se v našich srdcích rozhoří radost.
Hledejme Ho s bolestí v srdci, tak jak Ho hledali Jeho pozemští rodiče,
a najdeme Ho s radostí.
Mario, sv. Lukášovi jsi tehdy řekla, že Vás překvapilo to,
jak Ježíš byl mezi učiteli, jak jim naslouchal a dával jim otázky.
A On je svými dotazy učil.
On, dvanáctiletý chlapec, učil mudrce, protože i zadáváním otázek se lze vzdělávat.
A ti, kteří Ho slyšeli, žasli nad Jeho moudrostí.
Bylo to poprvé, co Ježíš začal tímto způsobem vést dialog.
Když jsi to, Mario, viděla, hodně Tě to překvapilo. Jak je to možné?
Přece jsi věděla, že Tvůj Syn je Bohem, že je plností Moudrosti.
Ale do té doby, jsi s Ním prožívala každý den, jako s obyčejným dítětem.
Ježíš přece nebyl nějak zvláštní v porovnání s jinými dětmi.
Učila jsi Ho chodit, mluvit, smát se.

Josef ho učil zase řemeslu.
Když jste byli v Nazaretě, tak se nestalo nic zvláštního,
žádné zázraky, o kterých mluví různé legendy.
Byl obyčejným dítětem. A tu náhle slyšíš z Jeho úst:
„Což jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?“ (Lk 2, 49).
A tady On, Váš malý chlapec,
se Vám tu najednou představuje ve vznešenosti Syna Věčného Otce.
Staví Vás, pozemské rodiče, do pravdy,
že za přirozenými vazbami krve a synovskými povinnostmi,
jsou tu věci a povinnosti, které vyplývají z Jeho Spasitelské mise,
kterou Mu svěřil Jeho Nebeský Otec.
Z Ježíšových slov vyplývá také rada pro všechny rodiče,
kteří nechtějí přijmout úmysly Boží Prozřetelnosti vůči jejich dětem.
Dítě není vlastností rodičů, ale je vlastností Boha, který může před něj postavit zvláštní zadání. Často, když se rodiče dozví, že jejich syn nebo dcera
chce jít cestou kněžství nebo zasvěceného života,
dělají všechno pro to, aby se nenaplnil tento Boží záměr,
i když je to věc naplňující srdce a touhy dítěte.
Když tak činí, staví se nejen proti Boží vůli, ale také, a to neúmyslně,
ničí štěstí svého dítěte, protože opravdové štěstí se dosáhne jen tehdy,
když se naplňuje Boží vůle.
Nejde jen o štěstí věčné, ale také o štěstí už tady na zemi.
Mario, nauč každého z nás vždy a všude „být v tom, co je mého Otce“ (Lk 2, 49).
Mario, během těch tří dnů, co jsi hledala Ježíše, jsi toho hodně protrpěla.
Se strachem a s bolestí v srdci jsi hledala Ježíše, který se jen na chvíli vzdálil od Tebe.
Ale po tom smutku nastala velká radost: setkání s Ním.
Řekni nám, jak a kde máme hledat cestu k Tvému Synu?
Jestliže se od něj vzdálíme skrze hřích, kéž je to hledání s bolestí v srdci.
A jestliže se On vzdálí od nás, aby vyzkoušel naši víru,
hledejme Jej s vroucí touhou se s Ním nejen setkat, ale také sjednotit.
Kéž tato pobožnost prvních sobot v měsíci, které jsme se rozhodli prožívat,
vynahradí všechna rouhání, urážky a lhostejnosti,
které se bolestně dotýkají tvého Neposkvrněného Srdce
a kéž jsou naplněním také Ježíšovy touhy;
protože Jeho vůlí je, aby Tě postupně všichni lidé poznávali a milovali,
a abychom my, Tvé děti, které se utíkáme pod Tvou mateřskou ochranu,
čím dál více uctívali Tvé Neposkvrněné Srdce.

Velikonoční výzva

Drazí přátelé, milí věřící, všichni lidé dobré vůle,

ještě v době nedávno minulé patřilo mezi velikonoční zvyky rozsvítit světlo za oknem a případně vystavit obrázek Krista o velikonoční noci. Jako křesťanské církve v naší zemi se k tomuto zvyku letos vrátíme, abychom si připomenuli Ježíšovo zmrtvýchvstání jako rozzáření světla, které už nehasne a naděje, která nikdy neumírá.

Všichni se nacházíme v situaci, kdy se nemůžeme shromažďovat ani navštívit o Velikonocích své příbuzné a přátele. Nemůžeme se ve svých církvích, farnostech a společenstvích ani účastnit bohoslužeb největšího křesťanského svátku – Velikonoc, slavnosti vzkříšení.

Dovolujeme si proto vyzvat Vás všechny, lidi dobré vůle, abychom o velikonoční noci, tedy na Bílou sobotu 11. dubna 2020 po setmění, rozsvítili za oknem svíčku nebo jiné světlo na znamení života a naděje. Tuto naději nyní více než kdy jindy potřebujeme.

Modlíme se za Vás, jsme Vám nablízku a vyprošujeme Vám Boží požehnání

Česká biskupská konference a předsednictvo Ekumenické rady církví

Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200406velikonocni-vyzva-ceske-biskupske-konference-a-ekumenicke-rady-cirkvi

Dopis lékařům a zdravotníkům

Vážení lékaři, záchranáři, ošetřovatelé a zdravotníci,

s velkou vděčností se na Vás obracíme na prahu velikonočních svátků.
Vy jste nyní těmi, kdo bojují proti nemoci a pro zdraví, proti smrti a pro život. Není možné právě v této době neuvažovat o určitých paralelách, které se nám nabízejí při pohledu na život Ježíše Krista, jehož závěr pozemského života, smrt a vzkříšení si v těchto dnech intenzivněji připomínáme.

Pašijové drama, které nacházíme v evangeliích, je plné nejrůznějších postav a charakterů. Mezi nimi pochopitelně vyniká postava Ježíše, který se obětuje za spásu – záchranu světa, a to až k smrti. Nacházíme zde ale mnoho dalších menších postav, které sice v pašijích nezabírají velký prostor, ale které jsou přesto důležité. Určitě mezi ně patří Šimon z Kyrény, člověk, který šel unavený z práce, ale najednou se mu změnil život, protože byl požádán o něco neslýchaného – aby nesl za již příliš slabého Ježíše kříž. Z tehdejšího hlediska to bylo namáhavé, a především velmi ponižující. Z odstupu se ale tato jeho služba jeví vlastně jako velká čest. Dále se Ježíš při své křížové cestě potkává se ženami, které s ním mají soucit. Chtějí jej obdarovat, ale najednou zjišťují, že jsou obdarovány. Ani Pilátova žena není postavou nevýznamnou. Vzkazuje svému muži, aby měl odvahu a neodsuzoval toho, který je spravedlivý. Ke všem těmto epizodám z evangelií patří i ty, které nenajdeme v Bibli, ale připomínáme si je tradičně při starobylé pobožnosti křížové cesty, jako je Veronika podávající Ježíši roušku nebo letmé, ale přece velmi povzbuzující setkání Syna s Matkou. Tyto minipříběhy ukazují na to, že i když hlavní postavou dramatu je trpící a umírající Ježíš, láskyplná péče prokazovaná s veškerou erudicí stejně jako s empatií a odvážným nasazením, přece jen velmi významně mění podobu tohoto příběhu.

Milí zdravotníci, Vy jste hrdiny dnešních dnů! Pracujete s nesmírným nasazením a dáváte při tom všanc své síly, svou bezpečnost, své zdraví, a možná i život. Vážíme si Vaší práce, která dávno přestala být prací a ukázala se být službou a děkujeme Vám za ni.

Události Velikonoc nekončí Ježíšovou smrtí, ale jeho zmrtvýchvstáním. Není to jen prodloužení života, je to jeho zcela nová kvalita. On nám ukázal, že smrt nemá poslední slovo. Stvrdil, že člověk je víc než zdravý duch ve zdravém těle, ale že je osobou, která si za jakýchkoli okolností zaslouží úctu. Zmrtvýchvstalý Ježíš je nositelem naděje. Nikoli naděje, která umírá poslední, ale naděje, která neumírá. Vy jste nyní rovněž naší nadějí. Na Vás se upínají naše oči a Vám se s důvěrou svěřujeme do rukou. Tato důvěra je velmi konkrétní, když nyní ošetřujete také jednoho z nás, biskupa Karla Herbsta.

Přejeme Vám, aby tato důvěra, kterou do Vás vkládáme, byla pro Vás především zdrojem radosti a smysluplnosti Vašeho poslání. Možná si někdy připadáte tváří v tvář situaci, které čelíte, bezmocní. Tehdy si, prosím, připomeňte osvobozující pravdu, že lékař léčí, ale Bůh uzdravuje.

Drazí lékaři a zdravotníci, přijměte od nás spolu s poděkováním a příslibem modlitby za Vás také požehnání. Bůh Vás posiluj!

Jménem českých a moravských biskupů

Dominik kardinál Duka, předseda ČBK
Jan Graubner, místopředseda ČBK

6. dubna 2020
Zdroj: https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/200406dopis-predsedy-a-mistopredsedy-cbk-lekarum-a-zdravotnikum

Obřad požehnání pokrmů doma na Boží hod velikonoční

Žehnání pokrmů

Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen
masa, ale i vajec a sýra. Zvláštní symboliku má velikonoční vejce – symbol života. Žehnací
modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek z Písma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu
neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Je na kněžích, aby tento text k
žehnání pokrmů nabídli svým farníkům.

Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů na výběr: Gn 1,27–31a; Gn 9,1–3, Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů:

Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,
ty všechno naplňuješ svým požehnáním;
shlédni na nás, když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Syna
děkujeme za tvé dary,
které mají sloužit k uchování našeho pozemského života,
a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,
aby všechno směrovalo k tvé oslavě.
Skrze Krista, našeho Pána.
Amen

Pozdrav k Velikonocům 2020

Drazí bratři a sestry,

dnes, kdy píši tyto řádky, nevím, jak se bude situace vyvíjet, jestli budeme slavit Velikonoce společně a bude se číst můj pozdrav. V tyto mimořádné dny se situace rychle mění a my jsme odkázáni spíše na rychlé vzkazy prostřednictvím e-mailu. Těším se na chvíli, kdy Vás budu zvát ke společnému děkování Bohu.

Dnes prosím: Vezměme tuto situaci tak, že nás rozšířenou nemocí zastavil sám Bůh, a ptejme se, co nám tím chce říci. Zastavil naši činnost a vnutil nám pracovní klid k soukromým duchovním cvičením a samotu, abychom si udělali čas na Boha a vychutnali si jeho přítomnost.

Už ve Starém zákoně řekl Hospodin lidem mnohokrát, že nestojí o jejich dary, ale že chce je samotné. Dnes zastavil naši činnost a my těžko neseme například zákazy veřejných bohoslužeb. Chybí nám svátosti. Nechce nám tím Bůh říct, že od nás chce, abychom přestali s pouhým zvykem či plněním povinností? Abychom, až to bude možné, chodili na bohoslužby daleko častěji? Abychom přestali žít pro sebe a podle sebe, že od nás čeká úplné darování sebe Bohu? To nepřeháním. Darování se Bohu není jen pro kněze a řeholnice. Jde o odpověď pokřtěných na jeho dar nám. On za nás už přece život dal, když zemřel na kříži!

Co znamená vzdát se sebe? Nemá Bůh právo chtít, abychom se svobodně zřekli svých názorů a postojů, kritik a hádání, a pokorně přijali Boží slovo do našich skutků ve vší jeho náročnosti a sjednocování se v lásce s těmi, které pověřil, aby mohl být novým způsobem přítomen mezi námi? Zakusíme-li přítomnost Zmrtvýchvstalého uprostřed nás, když budeme v jeho jménu – v jeho lásce, prožijeme pravé Velikonoce a vítězný Kristus se dá poznat i mnoha lidem kolem nás.

Současná situace ukazuje, jak svět bez lásky snadno propadá strachu, který se šíří jako pandemie a ochromuje život. Mysleme na biblické: Láska zahání strach. Otevírat se Bohu a nechat Boha milovat skrze nás je nejjistější cestou k vítězství nad strachem z nemoci i ze smrti samotné. Jestli se víra projevuje láskou, pak skutky lásky posilují velikonoční víru. Čím štědřejší budeme ve skutcích lásky, tím víc vyrosteme ve víře.

Každému z Vás přeji pravou velikonoční radost, která vyrostla z Kristova vítězství i v nás samých a všem ze srdce žehnám.

arcibiskup Jan