Meditace na 1. sobotu v květnu 2020

Nalezení Pána Ježíše v chrámě

Autor: P. Andrzej Gładysz, SAC
Zdroj: Farnosti Radešínská Svratka a Olešná
www.pallotini-pastorace.cz

„Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.
Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem“ (Lk 2, 41-42)
– píše evangelista Lukáš.
Víme, že když sv. Lukáš psal evangelium, hledal opravdové svědky událostí, které se staly.
A tak se setkal i s Tebou, Mario.
Vyprávěla jsi mu o dětství svého Syna a našeho Spasitele, a také o tom všem,
co se v Jeho životě stalo, protože Ty jsi to všechno prožívala spolu s Ním.
Také náš dnešní úryvek jistě pochází z Tvých úst.
I když zdá se být na první pohled úplně obyčejný, je velmi důležitý pro naši Spásu.
Vyprávěla jsi jej Lukášovi, a on jej předal zase nám.
S radostí, se zpěvem a se slovy žalmů na rtech jste šli s celou rodinou do Jeruzaléma,
abyste se setkali s Bohem v chrámě a abyste Mu vzdali chválu.
Přiznejme si, že my to máme dnes snadnější – jestliže se chceme setkat s Bohem,
nemusíme putovat dlouhé kilometry, ale můžeme přijít do nejbližšího kostela,
pokleknout před Svatostánkem a tam Boha adorovat.
A přesto někteří z nás rádi putují na různá poutní místa, zejména Mariánská:
jako je např. sv. Hostýn, Vranov, sv. Kopeček, Velehrad, Křtiny,
Čenstochová, Medžugorje, Lurdy, Fatyma, …
Během cesty zakoušíme únavu, úpal, nebo prudké lijáky,
jsme zpoceni a máme puchýře na nohou, …
Ale jakou radost pak prožíváme, když dorazíme do cíle.
Mario, Ty přece znáš ty těžkosti a také tu radost.
Sama jsi je zakoušela, když jste putovali spolu se svými blízkými,
přáteli a sousedy do Jeruzaléma, abyste tím vyplnili nejen právo,
ale především touhu Vašich srdcí.
Spolu se sv. Josefem jste už předtím byli v tomto Jeruzalémském chrámě.
Bylo to před dvanácti lety, když jste obětovali Vašeho malého Syna Bohu Otci.
Tehdy byl Vámi slavnostně uveden do chrámu.
Nesla jsi Ho ve svém náručí a On přišel do svého vlastnictví.
Proběhlo to tak skromně a nenápadně, že kromě Simeona a Anny, si toho nikdo nevšiml.
Nyní Ježíš obnovuje svůj příchod, ale už jako dorůstající chlapec s vědomím,
že ten krásný a mohutný chrám je „domem Jeho Otce“, a že je také Jeho domem.
Ty i sv. Josef, jste to věděli také, a přesto Vás tato pravda později tolik překvapila…
A když skončily slavnosti, vydali jste se spolu s ostatními poutníky z Nazareta zpět domů. Většinou to bylo tak, že se poutníci rozdělili do dvou skupin: na muže a ženy.
Děti mohly jít buďto s jednou nebo s druhou skupinou.
Proto není divu, že v tom počátečním zmatku, si rodiče ani nevšimli,
že Ježíš mezi nimi není.
Myslela jsi, že je Ježíš s Josefem a Josef zase, že je s Tebou.

Až po úmorném a horkém dni jste se zděšením zjistili, že Ježíš mezi vámi není.
Nechtělo se věřit této skutečnosti, nastalo strastiplné vyptávání se u všech poutníků
a postupně narůstala ta strašná představa: Ježíš se někde ztratil.
Nejspíš zůstal v Jeruzalémě. Co s Ním asi je?
Asi někde bloudí, je sám a hladový v ulicích Jeruzaléma… Je tam přece tolik nebezpečí.
A co když je Mu líto, že jste Ho ztratili?
„Bůh nám důvěřoval, svěřil nám svůj největší poklad, Svého Syna“ – myslela jsi
– „a my jsme Ho zklamali, ztratili jsme Ho.“
Jak muselo trpět, Mario, Tvé Neposkvrněné Srdce,
jak muselo být drásáno těmi pochybnostmi a obavami.
I když jsi zcela důvěřovala Bohu, že nedopustí žádné neštěstí,
přesto jsi to všechno prožívala s bušícím srdcem a očima zalitými slzami…
Také dnes se Tvé oči naplňují slzami a Tvé srdce bolestí, když vidíš, jak ztrácíme Tvého Syna… Když jste byli v Jeruzalémě, to ne Vy jste ztratili Ježíše, ale On se na chvíli vzdálil od Vás.
A v našem životě to je spíš naopak – Ježíš se nevzdaluje od nás,
ale skrze naše hříchy se od Něj vzdalujeme my sami.
A některým křesťanům je to jakoby jedno, nezajímá je to,
a Ty to všechno vidíš a prožíváš s bolestí.
Jakoby je hřích a nepřítomnost Ježíše v srdci vůbec nezajímala.
Zpovídají se, Ježíš se k nim znovu vrací…a oni z toho nemají radost.
Často se zpovídají jen tak narychlo, bez nějaké hlubší přípravy,
jen tak, aby se neřeklo, aby měli splněnou „křesťanskou povinnost“,
a za nějaký čas si už na to ani nevzpomenou…
Z jejich tváře nezáří radost, že se k nim Ježíš vrátil, že přešli ze smrti do života.
V důsledku své chabé víry a chladného srdce
jakoby neviděli ten rozdíl mezi životem s Ním a bez Něj.
Mario, jak moc trpí Tvé Neposkvrněné Srdce plné vroucí lásky ke svému Synu,
když vidí tu náboženskou vlažnost tolika křesťanů a Tvých dětí.
Úplně jiná reakce byla u Tebe a sv. Josefa,
když jste Ho po dlouhém hledání nakonec nalezli v chrámě.
Naplnila Vás radost a pocítili jste velkou úlevu.
Kéž je to i pro nás rada, kde máme hledat Ježíše, když Ho ztratíme.
Hledejme Ho v chrámě, v kostele,
v dobře připravené svátosti smíření zakončené opravdovým předsevzetím.
A potom se v našich srdcích rozhoří radost.
Hledejme Ho s bolestí v srdci, tak jak Ho hledali Jeho pozemští rodiče,
a najdeme Ho s radostí.
Mario, sv. Lukášovi jsi tehdy řekla, že Vás překvapilo to,
jak Ježíš byl mezi učiteli, jak jim naslouchal a dával jim otázky.
A On je svými dotazy učil.
On, dvanáctiletý chlapec, učil mudrce, protože i zadáváním otázek se lze vzdělávat.
A ti, kteří Ho slyšeli, žasli nad Jeho moudrostí.
Bylo to poprvé, co Ježíš začal tímto způsobem vést dialog.
Když jsi to, Mario, viděla, hodně Tě to překvapilo. Jak je to možné?
Přece jsi věděla, že Tvůj Syn je Bohem, že je plností Moudrosti.
Ale do té doby, jsi s Ním prožívala každý den, jako s obyčejným dítětem.
Ježíš přece nebyl nějak zvláštní v porovnání s jinými dětmi.
Učila jsi Ho chodit, mluvit, smát se.

Josef ho učil zase řemeslu.
Když jste byli v Nazaretě, tak se nestalo nic zvláštního,
žádné zázraky, o kterých mluví různé legendy.
Byl obyčejným dítětem. A tu náhle slyšíš z Jeho úst:
„Což jste nevěděli, že musím být v tom, co je mého Otce?“ (Lk 2, 49).
A tady On, Váš malý chlapec,
se Vám tu najednou představuje ve vznešenosti Syna Věčného Otce.
Staví Vás, pozemské rodiče, do pravdy,
že za přirozenými vazbami krve a synovskými povinnostmi,
jsou tu věci a povinnosti, které vyplývají z Jeho Spasitelské mise,
kterou Mu svěřil Jeho Nebeský Otec.
Z Ježíšových slov vyplývá také rada pro všechny rodiče,
kteří nechtějí přijmout úmysly Boží Prozřetelnosti vůči jejich dětem.
Dítě není vlastností rodičů, ale je vlastností Boha, který může před něj postavit zvláštní zadání. Často, když se rodiče dozví, že jejich syn nebo dcera
chce jít cestou kněžství nebo zasvěceného života,
dělají všechno pro to, aby se nenaplnil tento Boží záměr,
i když je to věc naplňující srdce a touhy dítěte.
Když tak činí, staví se nejen proti Boží vůli, ale také, a to neúmyslně,
ničí štěstí svého dítěte, protože opravdové štěstí se dosáhne jen tehdy,
když se naplňuje Boží vůle.
Nejde jen o štěstí věčné, ale také o štěstí už tady na zemi.
Mario, nauč každého z nás vždy a všude „být v tom, co je mého Otce“ (Lk 2, 49).
Mario, během těch tří dnů, co jsi hledala Ježíše, jsi toho hodně protrpěla.
Se strachem a s bolestí v srdci jsi hledala Ježíše, který se jen na chvíli vzdálil od Tebe.
Ale po tom smutku nastala velká radost: setkání s Ním.
Řekni nám, jak a kde máme hledat cestu k Tvému Synu?
Jestliže se od něj vzdálíme skrze hřích, kéž je to hledání s bolestí v srdci.
A jestliže se On vzdálí od nás, aby vyzkoušel naši víru,
hledejme Jej s vroucí touhou se s Ním nejen setkat, ale také sjednotit.
Kéž tato pobožnost prvních sobot v měsíci, které jsme se rozhodli prožívat,
vynahradí všechna rouhání, urážky a lhostejnosti,
které se bolestně dotýkají tvého Neposkvrněného Srdce
a kéž jsou naplněním také Ježíšovy touhy;
protože Jeho vůlí je, aby Tě postupně všichni lidé poznávali a milovali,
a abychom my, Tvé děti, které se utíkáme pod Tvou mateřskou ochranu,
čím dál více uctívali Tvé Neposkvrněné Srdce.

Meditace na 1. sobotu v dubnu 2020

Nesení kříže

Autor:
ThDr. Sławomir Radulski SAC

Zdroj: Farnosti Radešínská Svratka a Olešná
www.pallotini-pastorace.cz

Tato cesta je jiná než všechny ostatní.
Na světě je tolik cest, ale žádná z nich nebyla taková jako tato. Lidé chodí rozmanitými cestami. Někteří vypadají, že dobře vědí, kam směřují.
Jiní se pohybují, jako by nevěděli, kam jejich cesta vede. Existují různé cesty.
Ale pouze tou jednou jedinou kráčel Boží Syn považovaný lidmi za odsouzence.
Jak bolestný byl pro Ježíše vřískot a výkřiky:
Ukřižuj ho! Ukřižuj ho! Nemáme krále, jen císaře!
Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali! Propusť nám Barabáše!
(Srov. J 19,15 a Luk 23,18)

A on stál. Bezbranný, zmučený a ponížený. Ten, jenž se pro nás a naši spásu stal člověkem. (Srov. Apoštolské vyznání víry)
Ten, jenž konal znamení a zázraky:
uzdravoval, posiloval, vracel zrak a sluch, a dokonce křísil mrtvé.
Ten, jehož poslouchalo jezero i vichřice.
Vždy měl slova útěchy, pozvedal, napomínal a ujímal se chudých, malých a těch,
kterými druzí pohrdali. Bůh, láska v lidském těle.
A hle, nyní tato Láska v lidském, zbitém, poníženém, raněném a poplivaném těle
stanula před lidským tribunálem, plným žárlivosti. Bůh se podrobil lidskému soudu.
Dovolil, aby ho zatkli, ponížili a odsoudili.
To dokáže jen nekonečná Láska, která ví, jaká je cena vykoupení nás,
hříšných smrtelníků, od věčné záhuby. Žádný hlas nebyl proti?
Nikdo, kdo by se zastal Spravedlivého?
Nikdo, kdo by odvážně vykřikl, že celý tento proces – údajně ve jménu zákona – je velká fraška? Neobjevil se žádný odvážný muž, jehož hlas by byl při soudu významný?
Byla zapotřebí až odvaha žen, slabých a těch, které neměly hlasovací právo?
Jen ony budou Krista provázet na křížové cestě kromě přinuceného Šimona,
který se právě vracel z pole?
Mezi těmito statečnými ženami nepochybně byla ta, jejíž Syn, Ježíš z Nazaretu,
byl odsouzen karikaturním soudem.

Režisér Mel Gibson nám ve svém filmu Umučení Krista ukázal mnoho vzrušujících scén.
Jedna z nich ukazuje právě křížovou cestu. Ježíš nese kříž úzkými uličkami Jeruzaléma. Obklopují ho rozzuření lidé, vrhají po Něm kameny, plivají na Něj, útočí na Něj…
Vojáci Ho jakoby brání, ale je jasné, že se kvůli odsouzenci příliš nevzrušují.
Ježíš nesoucí kříž, obrán o vše, i o lidská práva, je mimo společnost.
Ti slušní, dokonce zbožní, Jím umí jen pohrdat. Ale je zde Matka.
Maria se pokouší k Němu dostat, ale nemůže se prodrat davem.
Běží z jedné strany, pak z druhé, nakonec Mu vybíhá vstříc a než ji odstrčí stráže,
může na Něj pohlédnout. Vidí, že je zbitý, má tak oteklé oko, že vidí jen jedním.
Je to namáhavé, aby něco uviděl z levé strany, musí otočit hlavu
a podívat se tam zdravým pravým okem.

Scéna filmu šokuje svou brutalitou; jak nelidsky to muselo vypadat ve skutečnosti… Nepopsatelné utrpení.
Ve chvíli, kdy Maria spatří svého Syna, voják Ježíše ještě silněji udeří, až vytryskne krev.
Tehdy si Maria vzpomene na svého synka v nazaretském domku,
malého Ježíška, jenž k ní utíká a padá a ona mu běží na pomoc…
Dospělý Ježíš zvolna padá tváří do prachu ulice a ona Mu nemůže pomoci.
Scéna setkání Matky a Syna. Bijí její dítě a ona Ho nemůže ochránit.
Maria, Matko, mnohokrát jsi Mu v dětství pofoukala pohmožděniny,
bděla jsi, když měl horečku, líbala jsi Mu prstíky, hladila po hlavě.
A nyní tělo tvého Syna, trýzněné bolestí a pokryté krví, leží na jeruzalémské dlažbě…
Maria, Boží Matka, spolu s Ježíšem není pouze jedno zastavení na křížové cestě,
ani dvě zastavení v případě snímání z kříže. Maria Ježíše provází ustavičně.

Tam, kde On zakouší nepředstavitelné tělesné utrpení, ona Ho provází mateřskou láskou. Neexistuje žádná křížová cesta, kdy někdo nese svůj kříž ve spojení s Kristem,
aby ho neprovázela také nejsvětější Matka.
Všichni trpící, nemocní, pronásledovaní, osamělí, nespravedlivě souzení,
utlačovaní, odmítaní a nechtění mohou počítat se zvláštní péčí nebeské Matky.
Maria by mohla volat tehdy na jeruzalémské cestě slovy biblické knihy Pláče:
Všichni, kteří jdete kolem, popatřte a hleďte, je-li jaká bolest jako bolest moje,
ta, která mi byla způsobena, jíž mě zarmoutil Hospodin.
(Srov. Pláč 1,12)

Určitě takto volá, když stojí vedle každého z nás, dotýká-li se nás utrpení,
neseme-li i my jako náš Pán Ježíš Kristus svůj každodenní kříž.
V tomto tajemství je ale ještě něco víc,
co nám Nejsvětější Panna zvláště zjevuje prostřednictvím pasáčků Lucie, Hyacinty a Františka. Maria se zjevila ve Fatimě a kráčí dál křížovou cestou světa.

Je třeba říci toto:
Panna Maria zjevující se v tuto mimořádnou chvíli světových dějin,
nadále provází Ježíše, jenž – můžeme-li to tak říci – stále nese kříž.
Je to týž Kristus, jehož tehdy odmítl a odsoudil k smrti nejprve židovský lid
a potom římský prokurátor, když vydal krutý rozsudek bičování a krutého ponížení.
A potom odsoudil k smrti nevinného, přestože – jak sám přiznal – na Něm nenalezl žádnou vinu. (Srov. J18,38)
A ti, kteří i dnes na různých tribunálech a soudech odsuzují Ježíše a vynášejí nelidské rozsudky zabíjením nenarozených nebo eutanazií nevyléčitelně nemocných,
což neodsuzují Krista a neposílají Ho na hanebnou smrt na kříži?
A co schvalování zákonů porušujících nejen Evangelium a morální nauku Církve,
ale i zdravý rozum?

A odmítáme-li my, věřící, Evangelium, není to odsuzování Ježíše?
A opomíjení potřebných, lhostejnost k těm,
kteří potřebují obyčejné gesto podpory nebo přítomnosti?
Kolik je takové lhostejnosti nejen vůči cizím, neznámým,
ale i v našich rodinách a mezi nejbližšími?
Slepá honba, kdo vlastně ví za čím, hádky a nenávist… Jak je to na věčnosti?
Nejsme trochu jako ti, kteří podobně jako kněz či levita
z Ježíšova podobenství o milosrdném Samaritánovi
minuli zbitého a trpícího člověka ležícího u cesty jen proto,
že se možná báli, aby nebyli nečistí, jinak řečeno, měli svůj život, svoje záležitosti a priority? Nebo jen proto, že zvítězil přísný zákon a vlastní zájem, a ne druhý člověk?

Kdo z nás zde nemusí dobře prozkoumat – zpytovat – své svědomí?
Ostatně není každý hřích opětovným odsouzením Ježíše k utrpení?
Neodsuzujeme tak znova a znova Toho, jenž nás tak miloval,
že sestoupil z nebe, přijal za nás hanebný rozsudek a prošel křížovou cestou?
Maria, milovaná Matko, provázející Ježíše cestou na Kalvárii,
prosím Tě, střež mě svou modlitbou a přímluvou.

Dej, ať svými skutky neposílám Ježíše na křížovou cestu ani v sobě, ani v druhém člověku. Byla´s poslána do Fatimy, abys nám připomněla, k čemu vede hřích
a odmítnutí pravdy Evangelia, odmítnutí Krista.
Ukaž nám, jak žít v této naší všednosti, v našem přítomném světě,
kde Tvůj milovaný Syn a náš Pán, je tolik odmítán a pohrdán.
Prosíme, pomoz nám a pomoz mi zachovat věrnost pravdě Evangelia.
Uchraň mě hříchu, abych nekřičel jako jeruzalémský dav: Ukřižuj ho!
(Srov. Mk 15, 13; Luk 23, 21)

Fatimská Paní, chci spojovat všechna svá utrpení, nemoci a dobrovolné oběti,
jak to dělali Lucie, Hyacinta a František, s utrpením Tvým a Tvého milovaného Syna.
Chci je přinášet skrze Tvé Neposkvrněné Srdce pro záchranu ubohých hříšníků
a uchránit je i každého z nás od pekelného ohně, od věčnosti bez Boha.
Matko, nikdy nás neopouštěj!
Provázej nás na naší pozemské cestě,
která se často – byť maličko – zdá být podobná oné jediné cestě po jeruzalémské dlažbě,
na níž klopýtal náš Pán.

Ať se všechno děje ve spojení našeho „ano“ s Tvým „fiat“.
A také s oním věčným ano, které jediný Boží Syn řekl svému Otci,
když beze zbytku přijal Jeho nejsvětější vůli.
A pokud se i nám stane, že klesneme, tím víc při nás stůj,
abychom jako Kristus Pán dokázali povstat a jít dál.
Dej nám něhu Veroniky a sílu Šimona z Kyrény,
abychom Kristu, Spasiteli světa, pomohli, jak jen dokážeme.
Ale především uzavři nás všechny ve svém přečistém,
nejvěrnějším a Neposkvrněném Srdci – Tvým Synem milovaném.
Ať takto zachráněni můžeme být Tvými spolupracovníky na tom díle,
k němuž nás neustále zveš ve své fatimské výzvě.

Zásvětná modlitba Neposkvrněnému Srdci Panny Marie

Panno Maria, Matko Boží,
zasvěcuji se Tvému Neposkvrněnému Srdci se vším,
co jsem a co mám.
Přijmi mě pod svou mateřskou ochranu.
Uchraň mě ode všech nebezpečí.
Pomáhej mi přemáhat pokušení, která mě svádějí ke zlému, abych si zachoval čistotu duše i těla.
Tvé Neposkvrněné Srdce ať je mým útočištěm a cestou,
která mne vede k Bohu.
Vypros mi milost, abych se z lásky k Ježíši často modlil
a obětoval za obrácení hříšníků
a na smír za hříchy proti Tvému Neposkvrněnému Srdci.
Ve spojení s Tebou chci žít
v dokonalé oddanosti Nejsvětější Trojici.
V ni věřím, jí se klaním a ji miluji. Amen.

První soboty podle zjevení ctihodné služebnice Boží sestry Konsoláty Betrone

Sestry a bratři!

Dnešní kázání výjimečně nebude inspirováno dnešními liturgickými čteními ale výzvou našeho otce arcibiskupa Jana, která byla vytištěna v posledních aktech kurie, a kterou obdržely všechny farnosti naši arcidiecéze. Pro vysvětlení Acta Curiae jsou úředním věstníkem každé diecéze, určeným zejména pro kněze. Vycházejí v něm texty pastýřských listů, různé pokyny týkající se liturgie či duchovní hudby, ale také praktické informace ohledně památkové péče, hmotného zabezpečení duchovních a podobně. Acta Curiae slouží také jako promulgační list pro zveřejnění důležitých rozhodnutí a osobních zpráv, na příklad týkajících se svěcení, ustanovení do duchovenského úřadu, výročí narození nebo svěcení nebo úmrtí. V dnešním kázání budu tedy z větší části citovat právě z tohoto posledního úředního věstníku.

Milovaní v Kristu!
Sté výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě si někteří připomenou poutí do Fatimy, jiní při putování Fatimské sochy diecézí. Obojí vyvrcholí zasvěcením Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Už řada papežů zasvětila svět i různé národy včetně Ruska Panně Marii, jak si to přála. I my jsme jí zasvětili náš národ na Velehradě při cyrilometodějské pouti v roce 1993, kdy vznikla současná Česká republika. Při 25. výročí bychom rádi po řádné přípravě zasvěcení národa, obnovili. Čas příštích devíti měsíců nabízí pozvání k osobní přípravě slavením novény prvních sobot v měsíci. Zvažte, jestli právě Vy nebo Vaši farníci nepotřebujete dary, které Spasitel slíbil těm, kteří slaví devět prvních sobot v měsíci. Pán Ježíš totiž slíbil ctihodné služebnici Boží sestře Konsolátě Betrone spoustu milosti, právě těm, kteří zvláštním způsobem budou slavit novénu prvních sobot v měsíci.

Sestra Konsoláta Betrone se narodila se v roce 1903 v Saluzzo v Itálii. Mystické zážitky začala mít již v dětství. Ten první měla po sv. přijímání 8. prosince 1916. Ve svém dospívání těžce bojovala o své povolání a prožila pak i období zkoušek. Teprve ve 26 letech vstoupila do kláštera sester kapucínského řádu v Turíně. Marie Consoláta se zasvětila úkonu lásky spočívajícím ve vnitřní modlitbě srdce, stylizované ve slovech: „Ježíši, Maria, miluji vás, zachraňte duše!“ Marie Consoláta ve věku 43 let zemřela s pověstí svatosti.

A teď moji drazí, poslechněte si, co všechno Pán Ježíš slíbil těm, kteří budou zvláštním způsobem slavit novénu prvních sobot v měsíci:

– „Všechno, co od mého Srdce vyprošují skrze Srdce mé Matky, jim udělím ještě během novény, když o to prosí s důvěrou.
– Ve všech životních okolnostech pocítí podporu a požehnání mé Matky.
– Mír, porozumění a láska zavládne v duších a rodinách.
– V rodinách nebude svárů, zklamání a nespravedlnosti.
– Manželé se nebudou rozvádět a rozvedení se zase vrátí k sobě.
– Rodiny si budou rozumět a až do konce vytrvají v pravé víře.
– Matky v požehnaném stavu zakusí zvláštní ochranu mé Matky a dosáhnou všeho, co pro sebe a své dítě vyprošují.
– Chudým se dostane příbytku a chleba.
– Duše získají zálibu v modlitbě a utrpení a naučí se milovat Boha, bližního i nepřítele.
– Hříšníci se obrátí bez zvláštních překážek, i když je pro ně novéna konána jinou osobou.
– Hříšníci neupadnou znovu do svých dřívějších hříchů a dosáhnou nejen odpuštění hříchů, ale dokonalou lítostí a láskou získají znovu křestní nevinnost.
– Kdo tuto novénu vykoná v křestní nevinnosti, ani potom nebude mé Srdce urážet žádným těžkým hříchem až do smrti.
– Duše, která se upřímně obrátí k Bohu, ujde nejenom věčné záhubě, ale i očistci.
– Vlažné duše zanechají své vlažnosti, vytrvají v horlivosti a v krátké době dosáhnou nejvyšší dokonalosti a svatosti.
– Když rodiče nebo některý člen rodiny vykoná tuto novénu, nebude žádné dítě ani ni¬kdo jiný z rodiny zavržen.
– Z mládeže obdrží mnozí povolání k duchovnímu stavu.
– Nevěřící obdrží milost víry a bloudící se zase vrátí k pravé církvi.
– Duchovní a řeholníci zůstanou věrni svému povolání. Ti, kteří se zpronevěřili svému povolání, obdrží milost pokání a návratu.
– Rodiče a představení obdrží pomoc nejen v duchovních, ale i v hmotných starostech.
– Duše se lehce vyprostí z pokušení těla, světa a ďábla.
– Pyšní se v krátké době stanou pokornými, nenávistní se naplní láskou.
– Horlivé duše zakusí lahodu modlitby a oběti, neklid, strach nebo zoufalství je nebude trápit.
– Umírající budou z tohoto světa odcházet bez smrtelného zápasu a bez útoků ďábla. Náhlá a nenadálá smrt je nepřekvapí.
– Umírající dostanou tak velkou touhu po věčném životě, že se odevzdají do mé vůle a klidně zesnou v náručí mé Matky.
– Při soudu zakusí zvláštní ochranu mé Matky.
– Duše obdrží milost, aby nad mým utrpením a bolestmi mé Matky pocítily vnitřní soucit a lásku.
– Ti, kteří touží po dokonalosti, obdrží jako vyznamenání hlavní ctnosti mé Matky: pokoru, čistotu, lásku.
– Bude je provázet uklidnění, vnitřní a vnější radost ve zdraví a v nemoci.
– Duchovní osoby obdrží milost, aby neustále prožívaly přítomnost mé Matky, jakož i moji přítomnost bez zvláštních obtíží.
– Duše, které pokročily ve sjednocení se mnou, obdrží milost, že pocítí, že nežijí ony, ale já v nich –

to znamená: miluji jejich srdcem, modlím se jejich duší, mluvím jejich jazykem, sloužím celou jejich bytostí; ony poznají, že vše dobré, krásné, svaté, pokorné, mírné, poslušné, štěstí a divotvornost v jejich nitru jsem já sám. Já Všemohoucí, Nekonečný, Samovládce,
jediný Bůh, jediná Láska.

– Duše, které vykonají tuto novénu, budou po celou věčnost zářit jako lilie kolem Neposkvrněného Srdce mé Matky.
– Já, Boží Beránek, s Otcem i Duchem Svatým se budu věčně radovat z těchto duší, které září na Neposkvrněném Srdci mé Matky jako lilie a skrze mé Nejsvětější Srdce dojdou věčné slávy.
– Duchovní osoby budou v úkonech víry a ctnostném životě snadno postupovat.

Jestli duše chtějí, aby se má zaslíbení naplnila, ať milují a uctívají Neposkvrněné Srdce mé Matky. To budou dokazovat tím, že budou po devět po sobě jdoucích prvních sobot měsíce po kající přípravě přijímat mé Tělo s úmyslem, aby usmiřovali mé Božské Srdce spojené s Neposkvrněným Srdcem mé Matky.”

Co k tomu dodat? – píše otec arcibiskup.
Žádá se sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba růžence a čtvrthodinka smírného rozjímání o tajemstvích sv. růžence. Svatou zpověď se smírným úmyslem stačí vykonat v týdnu před první sobotou. Rozjímání může nahradit čtvrthodinka duchovní četby o jednom nebo o více tajemstvích. Jde o první soboty v měsíci, a ne vždy o soboty po prvním pátku. Děkuji všem, kteří přijmou pozvání
k tomuto kroku duchovní obnovy, a všem ze srdce žehnám arcibiskup Jan

Milovaní!
Odpovědí na vyzvu našeho otce arcibiskupa bude tedy zavedení novény prvních sobot v měsíci v našich farnostech, přesněji řečeno v kostele sv. Kateřiny v Boršicích, počínaje v měsíci říjnu.
Nejedná se o nic velice náročného. Každý kdo se chce zúčastnit této novény, ať v týdnu před 1. sobotou přistoupí ke svaté zpovědí. Na 1. sobotu se pomodlí celý růženec, zúčastní se mše svaté a přistoupí ke svatému přijímání. Pak aspoň čtvrt hodiny si udělá duchovní četbu o jednom nebo více tajemstvích svatého růžence a pomodlí se zásvětnou modlitbu k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, kterou budete mít v našich kostelích v nejbližší době anebo si ji můžete vyhledat na našich internetových stránkách.

Věřím, že každý kdo se do této novény zapojí, brzy pocítí naplnění slibů, které nám dál Pán Ježíš.

Církev umožnila získání odpustků v urgentních případech epidemie

Apoštolská penitenciárie v pátek 20. března vydala dekret, kterým umožňuje získání plnomocných odpustků lidem nakažených koronavirem, těm kteří je ošetřují a stejně tak všem věřícím, kteří se za ně modlí. Zároveň dnes byla vydána také nóta, která připomíná, že v extrémních situacích je možné udělit hromadné rozhřešení.

Zmíněný dekret, podepsaný hlavním penitenciářem kardinálem Maurem Piacenzou a regentem Mons. Krzysztofem Nykielem, uděluje zvláštní plnomocné odpustky.

Ti nejvíc ohrožení mohou získat plnomocné odpustky už po modlitbě Vyznání víry, Otče náš a Zdrávasu ve spojení s touhou po splnění obvyklých podmínek získání odpustků hned, jak to jen bude možné. Toto se týká osob nemocných virem Covid-19, tj. koronavirem a dále pak osob, kterým lékař nařídil karanténu, zdravotnických pracovníků a rodinných příslušníků, kteří riskují svoje životy péčí o nemocné.

Ostatní si pro získání odpustků mohou vybrat z možností:

– návštěva Nejsvětější svátosti

– eucharistická adorace

– četba Písma svatého po dobu alespoň půlhodiny

– modlitba růžence, křížové cesty nebo Korunky k Božímu milosrdenství prosíc Boha o ukončení epidemie, úlevu pro nemocné a spásu zemřelých

Plnomocné odpustky může získat také věřící, který se v bezprostřední blízkosti smrti ocitne bez možnosti přijmout svátost pomazání nemocných a viatikum. V tomto případě se doporučuje uctít ukřižovaného Ježíše nebo kříž.

Nóta Apoštolské penitenciárie se věnuje možnosti udělení kolektivního rozhřešení v případě závažné nouze. Kněz má podle možností předem uvědomit příslušného diecézního biskupa, kterému přísluší určit teritorium a případy ve vlastní církevní oblasti. Nóta také připomíná možnost dokonalé lítosti, jak to uvádí Katechismus (č. 1452), v případě, že umírajícímu není nasnadě kněz.

Zdroj: Cirkev.cz a Vatican News.

Oznámení v souvislosti s vyhlášením vlády ze dne 15.3.2020

Prosíme o modlitby za ukončení epidemie,
za všechny nemocné a jejich ošetřovatele,
za ty, kdo v současné tíživé situaci rozhodují o osudech lidí,
za překonání strachu, za pomoc pro všechny zasažené,
za odpuštění hříchů i usmíření Boha,
za to, abychom byli opravdovými křesťany,
kteří nejen věří v život věčný, ale také s ním počítají,
abychom byli svědky a prostředníky Boží lásky.
Společná modlitba je nejsilnější zbraní, kterou máme.

Oznámení v souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR z 10.3.2020

V souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR
ohledně shromáždění osob,
kterým se kromě jiného zakazují s účinností ode dne 10. března 2020 od 18 hodin akce,
včetně náboženských shromáždění s účastí přesahující 100 osob
a na základě výzvy České Biskupské Konference ze dne 10. března 2020,
ve které se mezi jinými sděluje, že toto mimořádné opatření je třeba respektovat,

Římskokatolická farnost Boršice u Blatnice a Nová Lhota sděluje,
že bohoslužby v jejich kostelích se sice neruší,
ale zároveň vyzývá své farníky, aby se bohoslužeb zúčastňovaly pouze ty rodiny,
které v daném dni mají domluvené odsloužení mše svaté.

Toto opatření se vztahuje také na víkendové bohoslužby a platí až do odvolání.
V dané situaci věřící mohou svou nedělní povinnost mše svaté splnit
poslechem televizního či rádiového přenosu
nebo přenosu na nových komunikačních prostředcích.

Téma týdne

Téma týdne
Nebojme se bláta na cestě

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: Celníci a prostitutky vás předcházejí do Božího království. Srv. Mt 21,31

26. 9. 2020, OVA

Zkorumpovaný, lidi okrádající celník, a prostitutka – symboly toho, jak hluboko člověk může klesnout, ti jsou nám Ježíšem dáváni za vzor? Dnes bychom mohli ještě Ježíšův seznam doplnit: úplatní arogantní úředníci a politici, socky, lidi trvale bez práce, opakovaně rozvedení, alkoholici, lidi v exekuci, ztroskotané existence, bezdomovci, delikventi… V čem jsou pro nás vzorem!? V blátě selhání, které se na ně nalepilo? Naše reakce je pochopitelná: „Toho mě, Bože, uchraň. Nedopusť, abych….“

Přesto, i když to zní bláznivě, mají tito lidé jistou výhodu. Důsledky jejich vlastního selhání jsou totiž pro ně nenahraditelnou příležitostí, jak okusit velikost Božího milosrdenství. Kdo z nás opravdu zakusil, že Ježíš sestupuje do jeho „hnoje“, ví, kde najde pomoc.  I když opakovaně padá a ví, že se musí čas od času od „bláta“ umýt, oči má upřené k Němu a jde za Ním. Ví, že jen u něho je naplněný život a bez něho beznaděj.

Mnozí lidé ale bohužel především analyzují bláto druhých. A když už někteří dokážou obrátit oči i k sobě, spíše se pro jistotu „stáhnou do zákopu“. Místo na Ježíše upírají své oči k malichernostem, prkotinám, sčítají výsledky, kontrolují a porovnávají svou „dokonalost“ s druhými, prahnou po bezchybnosti… Výsledkem je napětí, psychosomatická onemocnění, rozvraty vztahů a k celková „depka“.

Ježíš ale připravil jinou cestu – cestu lásky nad naše síly – chce, abychom milovali jako On (srv. Mt 5,48). A nemusíme se toho bát. On přichází tam, kde ztrácíme půdu pod nohama, kde musíme volat o posilu a radu, kde nás svírá strach, pocit trapnosti a neschopnosti. Nevadí mu, že spadneme a umažeme se. Jeho zajímáme my, a ne „bláto“, které se na nás  přilepí. Možná nás stále paralyzuje zkušenost, že jsme selhali, nezvládli, neosvědčili se. Odkládáme a odmítáme věci ze strachu, že na to nemáme, že to nebude dost dobré, dost opravdové, dost …  

Pohlédněme přesto na Krista,
On má ve slabých zalíbení.
Nebojme se bláta na cestě.
I skrze ně Bůh vidí nás,
svoje děti,
svou radost.

Tuto službu poskytuje www.vira.cz.

Deset bodů k letošnímu postnímu období

Milovaní,

začínáme postní období. V tomto období je zvykem, že se věřící kvůli utrpení Ježíše Krista, snaží, skrze různé postní praktiky, napravit všechno špatné a zlé co je v našich životech.
Napadlo mě tedy, že by nebylo od věci, kdybychom se v tomto období skutečně vrátili ke svým křesťanským kořenům a hodnotám a pokusili se o poctivý křesťanský život.

Dal jsem tedy dohromady 10 bodů, které by nám v tomto snažení mohly pomoci.

10 bodů k letošnímu postnímu období

  1. Zkusme zapojit ranní a večerní modlitbu do našich každodenních zvyků.
  2. Pamatujme na nedělní účast na bohoslužbě a dbejme na duchovní hygienu našich duší skrze častější účast na svátosti smíření.
  3. Vraťme pátečnímu dni jeho postní charakter, třeba tím, že v našem jídelníčku v ten den vynecháme masité pokrmy.
  4. Pokusme se vyvarovat hlučným zábavám a plesům v dobách postní a adventní.
  5. Nezatěžujme si svědomí zabíjením nenarozených dětí.
  6. Mějme v úctě své rodiče, a když zestárnou a jejich síly ochabnou, pamatujme na to, že jsme jejich dlužníci a na ně nezapomínejme.
  7. Vraťme do našich rodin manželskou věrnost a naše děti a mládež učme předmanželské čistotě.
  8. Podporujme se navzájem a povzbuzujme v pomoci chudým a potřebným třeba i skrze různé druhy almužny.
  9. Buďme k sobě ohleduplní a laskaví, držme svůj jazyk na uzdě, a pokud nám někdo ublíží tak mu odpusťme.
  10. Svým bližním přejme vždy a jen dobro a své srdce chraňme před jakoukoli závistí.

Přeji každému z nás požehnanou postní dobu s upřímnou snahou žít poctivý křesťanský život.

Předloha štědrovečerní modlitby v rodině

Příprava štědrovečerní večeře

Před večeří společně chystáme slavnostní stůl. Přikryjeme jej slavnostním ubrusem a ozdobíme větvičkami s jehličím. Na ubrus můžeme dát několik stébel slámy na památku Kristova narození na slámě betlémských jeslí. Na stůl položíme Písmo svaté a postavíme svíčku.
Na talíře jednotlivých členů rodiny připravíme vánoční oplatky.
Na přípravě se pokud možno podílí všichni členové rodiny. Je hezkým zvykem přichystat jedno místo navíc, které může symbolizovat místo pro Pána Ježíše. Může se tím vyjádřit také ochota přijmout „pocestného“
k štědrovečernímu stolu nebo může připomínat naše blízké, kteří nemohou být s námi nebo již zemřeli.
Když na kostelní věži zazvoní Anděl Páně (nebo ve stanovený čas), všichni se shromáždí ve slavnostním oblečení u štědrovečerního stolu a zapálí svíci, nejlépe od betlémského světla. V místnosti může zůstat přítmí.
Osoba, která vede obřady vigilie, zapaluje svíci na stole a promlouvá:

Světlo Kristovo.

Shromáždění odpovídají:

Bohu díky.

Na úvod je možné zazpívat píseň: Ejhle Hospodin přijde
(Kancionál, č. 101), kterou uzavíráme Advent, dobu očekávání.
Pak se rodina společně pomodlí modlitbu Anděl Páně (Kancionál, č. 005):

P. Anděl Páně zvěstoval Panně Marii
V. a ona počala z Ducha Svatého.
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami
a požehnaný plod života tvého, Ježíš.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
P. Maria řekla: Jsem služebnice Páně,
V. ať se mi stane podle tvého slova.
Zdrávas, Maria…
P. A Slovo se stalo tělem
V. a přebývalo mezi námi.
Zdrávas, Maria…
P. Oroduj za nás, svatá Boží Rodičko,
V. aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
P. Modleme se: Pane, poznali jsme andělské poselství o vtělení Krista, tvého Syna; vlej nám, prosíme, do duše svou milost, ať nás jeho umučení
a kříž přivede k slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.
V. Amen.

Otec rodiny (nebo jiná osoba) uvede slavnost rodinného společenství

Děkujeme Bohu Otci za to, že před dvěma tisíci lety poslal na svět svého Syna Ježíše Krista, který se narodil v betlémském chlévě jako bezbranné dítě. Tuto radostnou událost pro celé lidstvo popisuje evangelium sv. Lukáše (Lk 2,1-14).

Úryvek evangelia přečteme z Bible nebo misálku nebo z letáčku.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
„V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo.
V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení!“
Slyšeli jsme slovo Boží.

Po evangeliu některý z rodičů pokračuje těmito nebo vlastními slovy:

Dnes chceme společně prožít – slavnost rodinného společenství,
den narození našeho Pána Ježíše Krista a připomínáme si událost, kdy se stal jedním z nás. Stal se naším bratrem, abychom se mohli stát Božími dětmi. Odtud pramení naše velká radost, která dnešní noc a celé vánoční svátky obklopuje celý svět. Než si popřejeme požehnané svátky Pánova narození, prosme nebeského Otce za pokoj ve světě i v lidských srdcích, aby si všichni lidé uvědomili, že jsme jedna velká rodina a všichni jsme povoláni k lásce. Prosíme, ať Bůh svou milostí požehná naši vzájemnou rodinnou lásku a porozumění.
Nebeský Otče, dej, ať se Kristus narodí v srdci každého z nás.

A nyní, se v duchu křesťanské lásky a odpuštění, rozdělíme vánočním oplatkem – chlebem lásky. Otevírajíc naše srdce vzájemné lásce,
otevíráme je také na příchod Páně. V něm každý člověk najde dobrotu
a přátelství. Ať se navždy stane On, stálým členem naši rodiny
a našeho domova.

Členové rodiny si navzájem popřejí milostiplné svátky, dají si znamení pokoje (pozdravení nebo políbení), rozdělí se oplatkem
a pak mohou společně zazpívat vánoční píseň nebo koledu
(např. Narodil se Kristus Pán… Kancionál č. 201).
Pokračuje se modlitbou přímluv a díků.
Lze použít následující nebo se modlit vlastními slovy.
Je vhodné, aby se na nich podílela celá rodina.

Kristus, Syn věčného Otce, nám svým narozením a životem
v rodině Marie a Josefa dal příklad vzájemné lásky.
Proto ho prosme:

Odpověď: Pane, naplň nás svým pokojem!

– Pane, ty jsi svým životem v nazaretské rodině posvětil rodinný život, posvěť svou přítomností i naši rodinu.
– Ty jsi nám dal příklad modlitby, lásky a naplnění Otcovy vůle;
posvěť naši rodinu svou milostí a dej nám plnost svých darů.

– Ty jsi ve všem hledal slávu svého Otce;
pomáhej nám, ať je tvůj nebeský Otec, uctíván i v naší rodině.
– Ty jsi prokazoval dobro všude, kam jsi přišel;
upevňuj v naší rodině svornost a vzájemnou lásku.
– Ty jsi těšil zarmoucené a mírnil bolesti lidí;
proměň zármutky naší rodiny v radost.
– Ty jsi řekl: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozlučuje“;
chraň vzájemné pouto naší manželské lásky, ať zůstává pevné a neporušené.

Rodiče a děti mohou přidat další vlastní prosby nebo díky.

Všechny naše prosby, i ty nevyřčené,
všechny naše radosti i bolesti nyní odevzdejme Bohu Otci v modlitbě, kterou nás naučil náš Pán Ježíš Kristus :
OTČE NÁŠ…

Modlitba před štědrovečerní večeří

(je možné zazpívat místo ní píseň před jídlem)

Bože, ty jsi poslal na svět svého Syna, aby se stal člověkem,
a poznal radosti a obtíže života lidské rodiny. Shlédni na naši rodinu shromážděnou kolem štědrovečerního stolu, která prosí o tvé požehnání. Ochraňuj nás a posiluj svou mocí. Prosíme o vše, co potřebujeme
k dobrému životu. Naplň nás duchem svornosti, ať žijeme ve spojení
s Kristem a vydáváme mu ve světě svědectví.
Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.

Po štědrovečerní večeři následuje modlitba po jídle.
Rodinné společenství vytvořené kolem stolu má dál pokračovat u vánočního stromečku rozdílením dárků, zpěvem koled a radosti z krásy Štědrého večera. Pokud to podmínky dovolí, mohou se manželé později ještě sami společně pomodlit a celá slavnost vrcholí účastí na „půlnoční“ mši svaté. Rodiny s malými dětmi samozřejmě mohou využít odpolední mši svatou.